Před sebou mají velkou přestávku, což pro ně znamená jediné: "Otůžo!" Toto slovo se v zimě ozývá školou den co den. A děti se těší nejvíc, když venku správně mrzne. Kluci do trenek, holky si mohou nechat i trička. Ještě nasadit zimní boty a alou ven.
"Nikoho k tomu nenutíme a je to se souhlasem rodičů. Dětem se to líbí," ubezpečuje Romana Kulhánková, která převzala výchovu dětí k "otužování vzduchem" po Haně Bastlové. Ta před odchodem do důchodu svolávala před školu malé otužilce skoro dvacet let.
Znojemská škola Jubilejní park je tak zřejmě široko daleko jediná, která takto netradičně připravuje děti do života. Zástupce ředitele Vít Doležal míní, že se tak rýma či nachlazení mladým otužilcům buď zcela vyhnou, nebo mají lehčí průběh. "Otužování se jednoznačně odráží na jejich zdravotním stavu, nemocnost není vysoká," tvrdí.
Rodiče žáků musí s touto netradiční formou posilování odolnosti vůči nemocem souhlasit. Od konce září si pak děti na dobrovolné otužování začínají zvykat.
Jakmile přijde zima – hurá na mráz. Romana Kulhánková chodí s polonahými dětmi ven až do minus devíti stupňů Celsia. Jen v dešti mají žáci pohov.
A jak takové otužování vlastně vypadá? Vždy, když se školou rozezní zvuk zvonu, děti se běží svléknout. Po rychlém rozcvičení před školou vybíhají s několika učitelkami do nedalekého parku. Protože je nyní venku plno sněhu, mohou se pořádně vyřádit.
"Kdo se chce koulovat, ať jde na tamtu stranu, ostatní na druhou," rozděluje žáky Romana Kulhánková. A děti si užívají, sněhové koule neustále sviští vzduchem.
"Chodíme ven skoro každý den, já se už takhle otužuju čtyři roky. Hrozně mě to baví, navíc jsem už dlouho nebyl nemocný," říká přesvědčivě desetiletý Lukáš Prokůpek.
Po zhruba deseti minutách zahánějí učitelky děti zpět do školy. Před školou se ještě zastavují a společně zakřičí: "Otůžo je zdraví naše, ničeho se nebojíme, vítězství je naše!" zní jednohlasně.
