V centru Brna láká k návštěvě bezpočet restaurací, ale snad v žádné ulici jich není tolik jako na třídě Kapitána Jaroše. Pro jejich výčet kolem stromořadí od Lužánek k ulici Milady Horákové musíte použít prsty obou rukou, a když připočtete i kavárnu a vinárnu, nebude vám desítka stejně stačit.
Přesto tu letos na jaře vykvetla další restaurace. Tulip restaurant dělá čest svému jménu, co se vnitřních prostor týče. Tulipány tu rostou všude. Docela příjemně můžete posedět i na malé zahrádce před restaurací. Na obsluhu si tam však počkáte, zvlášť když je v restauraci plno.
Tulip restaurantTřída Kpt. Jaroše 10, Brno Hodnocení: 65 % Z jídelního lístku: |
Neobjednaný dárek, který zvedl účet o 30 korun
Poprvé jsem se zde zastavila na polední menu. Dvojice jídel mě ale zklamala. Kulajda postrádala houby - a to teď máme houbovou sezonu, nebyla ani hustá, ani dobrá.Sousta byla chuťově prázdná a štiplavě kyselá. Tímhle se kuchař mohl zavděčit snad jen milovníkům lihového octa.
Špatný pocit na jazyku podpořily i císařské tortilly jako chod druhý. Nepochopila jsem, co je císařského na pšeničných plackách plněných kousky kuřecího masa, kukuřicí a brokolicí, jejichž vysušenou konzistenci měly zachraňovat tzatziky. Za cenu 85 korun šlo zřejmě o parodii na řeckého křížence španělského temperamentu podávaného na dvoře císaře Rudolfa II.
Podruhé jsem sem zavítala na večeři. Předkrm v podobě kachních jater na portském víně za 65 korun naladil naše chutě nadějným směrem. Omáčka byla hutná, i když hodně slaná a játra nám chutnala. K opečené bagetě se hodila báječně.
Jenže ta nebyla součástí objednávky, číšník nám ji iniciativně sám přinesl. A i když to bylo příjemné překvapení, příště bych ocenila, kdyby se zeptal. Naservírovaná bagetka zvedla částku na účtence o nečekaných 30 korun navíc. Bagetu bychom si dali stejně, ale ptát se hostů, zda jídlo navíc chtějí, by měl být pro obsluhu základ. Stejně jako pivo natočené na míru. Obojí pokulhávalo.
Steak byl správně vysoký, šťavnatost se ale vytratila
Restaurace se představuje jako italská, řecká a steaková. Výběr v jídelním lístku takovému rozpětí odpovídá. Je potěšující listovat v sympaticky útlém a přehledném menu. Na vyzkoušení italské kuchyně jsem si vybrala Spaghetti Carbonara za 115 korun, ze kterých se vytratil parmazán ve prospěch množství smetany.
Špagety po uhlířsku vynikaly jednoduchou kombinací těstovin, smetany, vejce, slaniny, česneku a sýra. Omáčka má být hladká a kluzká tak, že těstoviny lze lehce namotat a dobře kloužou i do krku. Jenže místní smetanová hromada (jinak správně na skus uvařených špaget) se nedala pořádně nabírat, natož pak všechnu tu hmotu sníst.
Ze steakové kuchyně jsme zkusili variantu z kuřecích prsou s bylinkovým máslem za 120 korun. Steak byl správně vysoký, ale bohužel více propečený, takže šťavnatost se z něj vytratila. Tady mě překvapilo pikantní koření, které bych u bylinkové úpravy nečekala.
Ve špagetách i steaku správně nechyběl mletý pepř. Řízné hlavní slovo však dostal hlavně u přílohy. Jinak podařené fazolové lusky se slaninou za 55 korun jsem jen ochutnala a v duchu děkovala nápadu jít na večeři bez dítěte. Plus si v kuchyni určitě zaslouží za nahřáté talíře.
Řeckou kuchyni v našem výběru zastoupil salát za 75 korun, na němž jsem si nejvíc pochutnala. Byl sice bez oregana, červené cibule (budiž) a téměř neochucený, zato nešetřil černými olivami a výborným sýrem, který spíše než fetu připomínal sýr balkánského typu z tetrapaku.
Fandím jednoduchým chutím a navíc i Řekové si salát choriatiki tradičně sami dochucují. Nám na stole olivový olej s vinným octem chyběl. K dokonalosti salátu nakonec kousek scházel, ostatně jako u všech ochutnaných chodů. Snad kromě dezertu. Tiramisu tu podávají v poháru a je plně krémové s kávovým přízvukem a štědrým kakaovým popraškem. Naše očekávání tak jako jediné splnilo.
