Masové placky do hamburgrů začali vyrábět strojově, inspirovali se cukrářským zařízením na výrobu peprmintových placiček.
Nejen v Americe
Důsledek: Američané jen loni za podobná hotová jídla vydali 140 miliard dolarů. V roce 1970 to bylo jen šest miliard. Kvůli tomu se zvýšil počet obézních dospělých lidí v USA z jedné třetiny na dvě třetiny a dětskou obezitou trpí 30 procent populace do patnácti let. Výskyt cukrovky se u dětí za posledních pětadvacet let zdesateronásobil. Statistici varují, že tendence je vzrůstající. Návyky na fast-food se šíří i do jiných světadílů. Léčení jen v USA stojí státní kasu podle posledních odhadů přes 100 miliard dolarů ročně.
McDonald’s navštíví na celém světě každý den 50 milionů lidí. Zatímco firma McDonald’s slaví, ve Spojených státech se připravuje na tuto firmu hromadný soudní útok, jako byl před lety na cigaretový průmysl, na kterém byla vysouzena náhrada ve výši 246 miliard dolarů za poškozování zdraví.
Za útokem na fast-food řetězce stojí právník, profesor John Banzhaf z Univerzity George Washingtona, který sám je velice obézní. Navíc je to právě on, kdo koncem šedesátých let zahájil později velice úspěšné soudní procesy proti cigaretovým koncernům.
Jeden z jeho žáků navrhuje, aby – podobně jako je na cigaretách – na každém obalu z McDonald’s a jiných řetězců byl nápis: POZOR, víc než jedna porce týdně škodí zdraví! Další z žáků pana profesora Banzhafa již slavil u soudu úspěch, když zažaloval McDonald’s o 12 milionů dolarů za to, že hranolky jsou fritovány na zvířecím tuku, aniž jsou na to zákazníci upozorňováni. Podobně byl zažalován jiný výrobce za to, že zase udával falešné kalorické údaje. Musel zaplatit čtyři miliony dolarů.
Žaloby kvůli obezitě
V lednu tohoto roku povolil odvolací soud v New Yorku pokračování procesu, v němž dva teenageři, Ashley Pelman a Jazlyn Bradley, zastupovaní advokátem Samuelem Hirschem, žalují McDonald’s kvůli obezitě. Oba do roku 2002 jedli u firmy McDonald’s pětkrát týdně a dnes váží přes 120 kilogramů. Právník žádá na firmě náhradu za špatné či neexistující varování zákazníků o následcích konzumace její stravy. Odborníci se domnívají, že rozsudek z ledna 2005 otevřel dveře milionům dalších žalob.
Vzhledem k tomu, že jde o druhou podobnou sérii procesů, která přichází v období globalizace, stojí naše civilizace před velkým etickým problémem odpovědnosti producentů čehokoliv za kvalitu života jejich zákazníků. Nejspíš lze proto brzy očekávat i žaloby na média za soustavné devastování duchovní úrovně obyvatelstva. Profesor Peter Winterhoff-Spurk z univerzity v Saarbrückenu tvrdí, že existují exaktně měřitelné důkazy o tom, že televize dělá hloupé lidi ještě hloupějšími. Německé děti se v průměru dívají na televizi pět školních hodin.
McDonald’s na situaci reaguje tím, že by rád změnil paletu nabízených pokrmů a prosadil zákon o tom, že každý je sám zodpovědný za své zdraví. Asi ve dvanácti státech USA již takový zákon platí.
