Šesté studiové album nahrál komplet živě v šesti lidech za jedenáct dní na analogovou pásku, a dokonce obětoval i svůj oblíbený mnohasmyčcový orchestr. Místo něj dotáhl do studia speciálně upravené piano, cembalo, šedesátkové klávesy Mellotron, Farfisa, Rhodes a další nástroje, které mu umožnily vzdát hold psychedelické hudbě šedesátých let.
Název The President Of The LSD Golf Club si šetřil už od The Magnificent Tree, kdy mu ho Sony zatrhlo. Teď se mu náramně hodil do krámu. Může za něj sanfranciský taxikář, který kapele cestou do hotelu vyprávěl, jak se v době přerostlých mániček s kumpány pravidelně nacpali LSD a šli si zahrát golf.
Hooverphonic měli vždycky sklon k melancholii, ale takhle ponuře nezněli nikdy. Písničky jsou hudebně jednodušší než na posledních albech - slokám dominují výrazné basové linky a rázné údery do bicích, které v refrénech sice košatí do větších nástrojových složitostí, ale ne tak pompézních a kýčovitých jako dřív. Pro holky zvyklé ulítávat si při opojných zvonivých melodiích do výšin to zkrátka bude trochu psycho.
Patosem šetří i Geike, k jejímuž nebeskému vokálu nasáklému hořkým smutkem se v krátkých abstraktních textech o nelásce překvapivě přidává i Alex. Tahle intimní mollová deska s krásnými melodiemi a delikátním zvukem zřídkakdy používaných nástrojů vám určitě přijde vhod, až si při nočním bezcílném bloumání v parku zase budete chtít namluvit, že být opuštěn je krásný stav.
Hooverphonic - The President Of The LSD Golf Club
PIAS
Nej skladby: 50 Watt, Gentle Storm, The Eclipse Song
Hodnocení Filter: 70 %
