Firma investovala statisíce do obrazů, které znali je jen z katalogu aukční síně. Teprve nyní dostali zástupci společnosti Vinné sklepy Valtice první příležitost prohlédnout si zblízka plátna, která před čtrnácti dny vydražili v aukci majetku rodu Lichtenštejnů v Londýně. - čtěte Obrazy ze sbírek lichtenštejnských knížat jsou zpět ve Valticích
"Když je vidím teď naživo, jsem ještě spokojenější,“ nechal se slyšet Antonín Šťastný, předseda představenstva Vinných sklepů Valtice.
Jak jste prožíval samotnou aukci?Bylo to náročné. Už proto, že jsme neseděli v aukční síni, ale dražili jsme po telefonu. V Londýně jsme měli naši zástupkyni. A hlavně to byla naše premiéra. Nikdy dřív jsme se podobné aukce nezúčastnili. Podle čeho jste dražené obrazy vybírali?
Nejvíc jsme měli zájem o obrazy, které pocházely z valtického zámku. První, o který jsme stáli, se nám nepodařilo vydražit. Museli jsme si počkat až na krásnou krajinku od Francoise Milleta. A v samotném závěru jsme vydražili i obraz, který se mně osobně líbil nejvíc - Samson a Dalila. Ten jsme získali za základní cenu, což mě velmi potěšilo. A teď, když ho vidím poprvé ve skutečnosti, jsem ještě podstatně spokojenější.
Konzultovali jste výběr obrazů s památkáři nebo s kastelánem valtického zámku?
Samozřejmě jsme o tom mluvili. První výběr dělal profesor Miloš Stehlík (odborník Národního památkového ústavu, jeden z nejvýznamnějších představitelů oboru dějiny umění na Moravě - pozn. red.). Byl u toho i ředitel brněnského pracoviště památkového ústavu Jiří Kroupa.
Co by teď s obrazy mělo být podle vašich představ?
Naše firma obrazy nedražila proto, aby nám visely v kancelářích. Zůstanou na valtickém zámku. Myslím, že to tak má být. My hospodaříme v zámeckém sklepení už od roku 1945 a používáme značku Chateau Valtice pro nejkvalitnější vína. K zámku máme trochu dluh. Proto je správné se správou zámku co nejúžeji spolupracovat. A budeme v tom pokračovat i nadále.
Co vás přimělo vstoupit do dražby obrazů? Máte osobně nějaký vztah k umění?
Částečně nás k tomu přimělo to, že celá devadesátá léta a vlastně i později se z České republiky památky a starožitnosti pouze vyvážely. Měl jsem strach, aby tyto obrazy natrvalo neskončily někde v zahraničí. Řekli jsme si, že uděláme bohulibý skutek. Proto jsme do aukce vstoupili a obrazy přivezli do Valtic.
Bezprostředně po dražbě se spekulovalo i o tom, že by památkáři obrazy od vaší firmy odkoupili. Uvažujete o tom?
Všechno ukáže čas. Bude záležet na odbornících, zda uznají, že to bude pro tato díla to nejlepší. My budeme spolupráci s Národním památkovým ústavem i nadále udržovat a vycházet jejich požadavkům vstříc. Ale mohu potvrdit, že odprodej není předmětem aktuální diskuse. Momentálně je nejpodstatnější to, že obrazy jsou zpátky ve Valticích a že budou opět viset na valtickém zámku.
Proč jste se nezapojili už do dubnové aukce v Amsterodamu?
Z jednoduchého důvodu. Nevěděli jsme o ní. Ale právě ta dubnová aukce nám dala impulz k tomu, abychom se zúčastnili teď v červenci té londýnské.
Plánujete v budoucnu nějaký další nákup obrazů nebo částí depozitáře pro valtický zámek?
Zatím ne. Vyžaduje to skutečně moc peněz. A my přece jen nejsme taková firma, která by se mohla pravidelně zúčastňovat světových aukcí. To bohužel nejde.
Ano, už jsem mluvil s některými kolegy. A budu se rozhodně snažit navést nějakou firmu z Valtic, případně z celého okresu Břeclav, aby do dalších nákupů vstoupila. Není vyloučeno, že budou následovat další aukce. A do těch už bychom chtěli zapojit někoho jiného. Bohatšího, než jsou Vinné sklepy Valtice.
