Nové informace zveřejnil ve čtvrtek slovenský Ústav paměti národa. O tom, že StB sledovala Dubčeka hned od roku 1968, se vědělo. Nyní publikované dokumenty ukazují, jak moc se tajná policie bývalého reformního komunisty obávala. Hlavně proto, že i po odchodu do ústraní byl mezi lidmi velmi populární.
Kolem Dubčeka se pohybovaly desítky agentů, mezi nimi i jeho dobří známí, které StB naverbovala. Ti ho například přesvědčovali, aby přestal kritizovat komunistickou politiku. Státní bezpečnost zároveň zvažovala, že nechá Dubčeka oficiálně vycestovat do zahraničí, ale už mu nedovolí vrátit se domů.
Musí dál zůstat v práci
Například v prosinci 1981 si důstojníci bratislavské správy StB sepsali úkoly, jak budou Dubčeka, kterého si ve spisech pojmenovali „Eser“, sledovat v příštím roce.
„Přes tajné spolupracovníky Oravák a Jarný zabezpečit kontrolu činnosti objektu (Dubčeka, pozn. red.), jeho styků na vyloučené osoby a protistátních projevů. Uvedenými agenturními prostředky působit na objekt, aby upustil od dosavadní negativní činnosti a kritického vystupování proti politice KSČ,“ uvádí se v jednom z bodů.
Donašeči na něj měli tlačit i výhrůžkami, že by mohla mít problémy jeho rodina.
„Působením tlumit jakýkoliv náznak protispolečenské činnosti objektu s poukázáním na škodlivé důsledky z toho vyplývající pro objekt i jeho rodinné příslušníky,“ píše se v dalších protidubčekovských plánech na rok 1982.
A bylo toho ještě víc. StB třeba zařídila, aby Dubček musel dál pracovat, přestože už byl v polovině 80. let v důchodovém věku. Zároveň zajistila, aby mohl bývalý uznávaný politik jezdit na různé kulturní akce. Chtěla tím Dubčeka zaměstnat, aby neměl čas na „protistátní činnost“.
Kontrola příbuzných
Agenti měli kromě Dubčeka sledovat i jeho nejbližší příbuzné, například jeho syny. Do jejich bytů nechala StB namontovat odposlechy a monitorovala, s kým se stýkají a kam jezdí. Synu Pavlovi chtěli komunisté znemožnit, aby změnil zaměstnání. A pokud se mu to podaří, měli v záloze jinou variantu.
„Při odchodu syna Pavla na jiné pracoviště získat na tomto místě důvěrníka pro jeho kontrolu,“ stojí v dalších nově zveřejněných dokumentech.
Odborníci Ústavu paměti národa zjistili při pátrání po dokumentech i další závažnou věc. StB ještě po listopadové revoluci v roce 1989 dokázala zfalšovat některé záznamy, které souvisely se sledováním a ovlivňováním Alexandra Dubčeka. Třeba přepsala evidenci tak, aby z ní vyplývalo, že konkrétní člověk nebyl aktivním agentem. Z donašeče se tak stal „na papíře“ pronásledovaný.
Amatérské falšování
Tajná policie se tímto způsobem pokusila na poslední chvíli zatajit totožnost zhruba tří desítek lidí, kteří na Dubčeka donášeli.
„Dělo se tak na konci roku 1989 a začátkem roku 1990. Bylo to dost amatérské, ale v tu dobu si asi nedovedl nikdo představit, že se nám podaří pozměněné údaje uvést na pravou míru porovnáním jiných archivních dokumentů,“ řekl mluvčí Ústavu paměti národa Michal Dzurjanin.
„Dali jsme dohromady veškeré dochované dokumenty a vše do sebe zapadlo jako skládačka,“ doplnil.
Ústav stejným způsobem porovnal všechny dokumenty, které zbyly po bratislavské správě StB. Pozměňování materiálů objevili odborníci i u dalších případů, které se Dubčeka netýkaly.
Alexander Dubčekbyl v roce 1968 hlavní postavou pražského jara. Zastával tehdy funkci prvního tajemníka komunistické strany a pokusil se o uvolnění režimu. V srpnu stejného roku byl po vpádu vojsk Varšavské smlouvy do Československa unesen do Moskvy, kde pod nátlakem podepsal protokol stvrzující okupaci. Z komunistické strany byl vyloučen v roce 1970. Do politiky se vrátil až po listopadu 1989, kdy se stal předsedou Federálního shromáždění. |
