Svědectví o tom zanechaly více než dvě stě let staré kroniky. Dlouhodobě je studuje ředitel Státního okresního archívu v Mikulově Miroslav Svoboda.
Jak popisují kroniky podzim roku 1805? Připravovali se obyvatelé Moravy na příchod vojska?
Celý kraj samozřejmě věděl o blížícím se nepřátelském vojsku, a proto se většina obyvatel snažila nějakým způsobem zachránit svůj majetek. Na venkově si o chování vojáků nikdo iluze nedělal. Vesničané vyháněli dobytek do lesů a zakopávali cennosti, častokrát na hřbitově, kde nepředpokládali, že by Francouzi hledali.
Co se dělo po příchodu napoleonské armády do obcí a měst?
Hned zčerstva vojáci oznámili představitelům samosprávy své požadavky na potraviny a hotové peníze. Ty musely být pod hrozbou násilí okamžitě splněny. Poté vojáci obec opustili a táhli dále, aby pronásledovali ustupující rakouskou a ruskou armádu do nitra země.
Odtáhla vojska hned po bitvě u Slavkova?
Nikoliv. Situace byla mnohem horší. Podle podmínek příměří zůstali Francouzi v Brněnském, Jihlavském, Znojemském a části Olomouckého kraje až do počátku ledna roku 1806. Po celý měsíc tak byli místní obyvatelé přinuceni živit početná francouzská vojska, ubytovaná převážně v jejich domech.
Co všechno museli vesničané vojákům dávat?
Francouzi během svého pobytu požadovali velké množství potravin, píce pro koně i hotové peníze. V soupisech jejich požadavků nalezneme v podstatě všechny zemědělské produkty, doplněné základními potravinami a hospodářskými zvířaty. Chtěli chléb, maso, mouku, čočku, hrách. Z obilí především oves, žito, seno a slámu. Ale také pálenku, pivo, víno, koně, hovězí dobytek, prasata, drůbež, cukr, sůl, kávu, dokonce i marmeládu, citrony a slivovici na punč a někde i zvěřinu. Pouze ojediněle se mezi rekvírovanými surovinami objevují brambory, které v této době nebyly na jižní Moravě příliš rozšířenou zemědělskou plodinou. Kromě uvedených potravin vojáci potřebovali v důsledku panujících klimatických poměrů i palivové dříví a šatstvo (klobouky, boty, košile, kabáty a boty) a to museli také dodat místní obyvatelé.
Zmiňují se kroniky o násilnostech?
O chování francouzských vojáků rozhodovala disciplína konkrétní jednotky, za drancování byly ve francouzské armádě vysoké tresty. Svou roli však sehrálo roční období, kdy se řada vojáků zahřívala alkoholem, po jeho požití pak vzrůstala jejich agresivita. Násilí na místních lidech se však podle kronik dopouštěli Napoleonovi vojáci jen výjimečně. Většinou se spokojili s pobráním potřebných potravin a věcí pro zahřátí, včetně dřevěných plotů a nábytku na oheň. Velmi často se však vloupali do sklepů, kde jen tak pro zábavu stříleli do sudů a víno nechali volně vytéct na zem.
Lidé museli ale ve svých domech trpět i spojenecká vojska. Jak se chovali Rusové?
Kam přišli spojenečtí Rusové, byla situace mnohem horší. Kronikář z Lanžhota napsal: "Rusy ale v Moravie a všudy kdekoliv byli, velikou škodu dielali ponievadž jedli przennaramnie a pili a tuze kradly všecko co jen viděli. Tak hrozně plundrovali a pálili, tak že mnoho lidu Moravského na žebrotu přivedli". Záznam z lanžhotské kroniky potvrzuje i zápis kronikáře z Drahotuší u Olomouce: "A ti Rusi jak sme slyšeli, větší excese činili po Moravě nežli Francúzi. Bůh nás dalej od takových lidí ochraň a opatruj".
