V letošní sezoně se mu na svah nedaří dostat tolik lidí, kolik potřebuje, aby prosperoval. Prodělal už statisíce. "Potřeboval bych tady tak sto lidí denně. Ale vidíte, je to slabota," mávne rukou k oknu, které skýtá pohled na téměř prázdný svah.
Malé sjezdovky, na které si lidé z okolí jezdí zalyžovat třeba i ve všední dny po práci, se přitom těší velké oblibě a na nezájem lyžařů si většinou nestěžují. V Radějově Štěpničkách to tak ovšem není.
"Je krize, lidé nemají peníze. Navíc sjezdovky na jihu Moravy už nejsou takovým hitem jako před pěti lety," tvrdí podnikatel.
Štípský vložil do budování malého lyžařského centra v oblíbené rekreační oblasti nedaleko Strážnice hodně peněz a úsilí, nebál se riskovat a leccos ušetřil i tím, že prováděl svépomocí práce, které obvykle dělají odborné firmy. Přesto se nyní netají tím, že pokud by se objevila slušná finanční nabídka, s chutí by všechno prodal.
Zkušil štěstí a dotace přišla
Nápad postavit si na Radějově vlastní vlek mu vnukl před pěti lety jeden ze zákazníků jeho baru. Stát tehdy na budování lyžařských areálů vypisoval dotace. Štípský zkusil štěstí a náhodou to vyšlo.
Dvoumilionová dotace z ministerstva pro místní rozvoj mu pokryla téměř polovinu nákladů. Původně pracoval s osmimilionovým rozpočtem, ale podařilo se mu náklady ještě snížit.
Rozjet provozování malého lyžařského centra je náročnější, než by se mohlo zdát. Rozhodně nestačí jen vytipovat vhodný kopec a vyčistit ho od stromů a keřů.
Štípský musel koupit tři hektary pozemků v radějovské lokalitě Třešňovka. Nemalou investici pak předznamenalo vybudování vleku, bylo třeba pořídit dvě děla včetně celého systému zasněžování a rolbu na úpravu sjezdovky. K tomu postavil budovu s bufetem a příslušenstvím pro lyžaře a bytem pro sebe.
I když to stálo hodně peněz, Štípský zdůrazňuje, že se mu podařilo plánovaný rozpočet výrazně snížit. "Chalupu jsme postavili svépomocí ve třech lidech za dva měsíce. Zašrouboval jsem tady pětapadesát tisíc šroubů," vzpomíná podnikatel, který se nakonec svépomocí pustil i do dostavby lyžařského vleku.
"Firma Doppelmayr mi navrhla vlek za pět milionů korun, což jsme si nemohli dovolit," vysvětluje podnikatel. Zvolil tedy levnější značku Tatrapoma a druhý vlek si nakonec raději postavil sám, zúročil rovněž řemeslnou zručnost po otci kameníkovi a staviteli kvelbených sklepů.
Za rok se na "jeho" kopci lyžovalo
Začal stavět v květnu v roce 2004 a téhož roku o Vánocích už otvíral sjezdovku dlouhou 450 metrů.
Největší finanční zátěž však představuje umělé zasněžování, bez kterého se už dnes v podmínkách tuzemského klimatu neobejde žádné lyžařské centrum.
Vodu k dělům přitáhl pomocí dvou čerpadel přes kopec z potoka vzdáleného skoro 1,5 kilometru. O rok později se rozhodl investovat ještě do třetího děla, které splácí na leasing.
"Tímto způsobem si je pronajímají i jiná střediska, jinak by se to nedalo utáhnout. Představuje to splátku sto padesát tisíc korun za sezonu. Přitom minulý rok jsem s ním zasněžoval jenom pět dní," zlobí se vlekař, kterého navíc loni připravil o část zisků neznámý vandal.
"Někdo nám rozsekal zasněžovací potrubí. Lámal jsem si hlavu s tím, proč děla nefungují. Přišel jsem na to až za několik dní, když začala téct po sjezdovce voda," popisuje Štípský.
Bez zásob technického sněhu však sjezdovka nepřečkala oblevu. Vlek na Štěpničkách tak jel za celou sezonu asi jen tři týdny. "Tentokrát to ale vypadá, že pojedeme až do konce března. Na některých místech máme nasněženo až metr a půl. Přesto letos stěží pokryjeme náklady," říká podnikatel.
