Na otřesnou událost hasiči nezapomněli dodnes. V obci Moutnice v okrese Brno-venkov se sešli při víkendovém Memoriálu poručíka Jaroslava Garguly. Kamarádi a kolegové si tak smutný osud jednoho z profesionálních hasičů připomínají už pátým rokem.
"Říkají, že Jarda býval veselá kopa a nechtěl by, aby truchlili. Proto na něho každoročně vzpomínají při soutěži, v níž nechybí ani prostor pro pobavení," ocenil počínání kolegů mluvčí krajských hasičů Jaroslav Haid.
Jaroslav Gargula pocházel z výjimečné rodiny. Hasičskému řemeslu se v ní totiž věnuje deset lidí. Neodradila je ani krutá daň, kterou rodina zaplatila smrtí jednoho z blízkých. I když to bylo zpočátku těžké.
Zvláště pro otce Jaroslava Garguly, Josefa. Právě on je jakýmsi otcem a zakladatelem hasičské tradice v rodině. Bolest ze ztráty syna je pro něj stále živá a hovoří o ní jen s velkým sebezapřením. "Jak se to stalo synovi, odešel jsem z brněnského letiště, kde jsem pracoval jako profesionál. Tu práci jsem už dělat nechtěl," líčí Josef Gargula.
Jenže tou dobou už jeho druhý syn studoval v prvním ročníku školy strojní a požární ochrany v Hradci Králové. "S manželkou jsme mu říkali, aby si to rozmyslel a šel od toho pryč. Ale on nám odpovídal, že Jarda by to nechtěl. A to i mě přesvědčilo. Změnil jsem své rozhodnutí. Nemohl jsem toho nechat," vypráví.
Podporovala ho tehdy celá hasičská rodina. Manželka, dvě dcery, syn, zeť i snacha po zemřelém synovi. Všichni se rozhodli, že hasiči zůstanou dál.
Vzpomínají rok co rok
Každoročně 8. ledna v osm hodin večer, přesně v den a hodinu, kdy k požáru kasina došlo, se také scházejí společně s jihomoravskými hasiči ve vyhořelé budově. Aby uctili památku kamarádů. Od té doby totiž zůstala přesně tak, jak ji tehdy hasiči opustili.
Sedm let tu budova hledí na okolí jako černá výčitka. Ohořelý dům vedle eskalátorů v podchodu k hlavnímu nádraží nezamaskují ani reklamní tabule. Důvod nezájmu vlastníků je jednoduchý - majetkový spor. Vede ho brněnský magistrát s akciovou společností Porta Brno plus. Zatím neúspěšně.
"Černý, nedůstojný pomník" u hlavního nádraží v Brně netěší ani otce zemřelého hasiče. "Byl jsem i za primátorem Romanem Onderkou. Řekl mi, že se s majiteli nemohou dohodnout," popsal Josef Gargula.
Práci profesionálního hasiče se věnuje už třicet let. Kromě jiného je také starostou Sdružení dobrovolných hasičů Čech, Moravy a Slezska Jihomoravského kraje. Pod sebou má asi 33 tisíc hasičů. Velí také dobrovolnému sboru v Moutnicích, kde bydlí. Právě tam následuje jeho činnost množství lidí. Malá obec s jedenácti sty obyvateli eviduje téměř sto čtyřicet členů.
Mezi ně patřil i syn Jaroslav. Když ho dým z plamenů v kasinu udusil, bylo mu 28 let. Jen několik měsíců předtím se oženil, postavil dům. "Pořád je to šílená bolest. Dávám si smrt syna neustále za vinu. K povolání hasiče jsem ho totiž přivedl já," svěřil se Josef Gargula.
Vnuk má nejmenší hasičskou uniformu
Jeho syn původně pracoval jako celní deklarant. Chtěl ale odejít. "Sice jsem mu říkal, že by měl dál dělat práci, v níž je odborníkem, ale nenechal si to rozmluvit. Doporučil jsem ho tedy do náboru profesionálních hasičů. Nebyl pro něho žádný problém projít přijímacím řízením. Udělal si hasičskou školu, pak nastoupil do Ostravy na vysokou školu báňskou. A tehdy se to stalo," přehrává se neustále v otcově hlavě životní tragédie.
Teď mu dělá radost dvouletý vnuk Šimon. Ze vzdoru sice dává na otázku, zda bude také hasičem, zápornou odpověď, ale svůj pracovní hasičský kroj se znakem na triku a dráčkem Soptíkem na kšiltovce nosí prý téměř pořád. "Chce dělat všechno, co dělají dospělí hasiči. Je vidět, že ho to baví," uvádí na pravou míru dědeček.
Rozhodnutí o tom, jestli bude Šimon pokračovat v požární profesi, nechá ale na něm. "Až Šimon dospěje, rozhodne se sám," říká. Zatím drží vnuk rekord. Jeho první uniforma je vystavena v Pelhřimově v sídle kuriozit a rekordů jako nejmenší pracovní hasičská uniforma.
