Premium

Získejte všechny články
jen za 89 Kč/měsíc

Překonávají život na kolečkách. Jedna pouze „na zkoušku“, druhá celý život

  18:13
Lenka Jiřičná si život bez berlí nedokáže představit. Je na ně zvyklá odmalička, jen s nimi se totiž může pohybovat. Barbora Pachtová si až donedávna nedokázala představit, jak vypadá život tělesně postižených lidí. Teď je dočasně upoutaná na invalidní vozík.

Dvacetiletá Barbora Pachtová dočasně zakouší, jaký je život na invalidním vozíku. | foto: Alexandra Jašová

A zatímco Jiřičná leze i s berlemi po horách nebo třeba plave, Pachtová překonává překážky, o kterých ještě donedávna neměla ani tušení, například chybějící sjezd z chodníku.

Už ví, co je "bezbariérové"

Barbora Pachtová, dvacetiletá brněnská studentka, má úplně jiné starosti, než měla ještě před pár týdny. Kvůli úrazu nedobrovolně už měsíc zkouší, jak se dá v Brně pohybovat na vozíčku.

Mladá gymnastka si totiž poranila oba dva kotníky při trénování odrazu na trampolíně, a několik týdnů tak nemůže udělat bez invalidního vozíku ani krok.

Ilustrační foto

"Je to taková zážitková turistika. Vyzkouším si na určitou dobu něco, co jiní musí prožívat celý život," říká dočasně nepohyblivá sportovkyně. Během letních měsíců tak dívka zjišťuje, jak je Brno dostupné pro vozíčkáře.

"Nemám ráda příliš komerční věci, ale teď jsem jim opravdu vděčná," naráží Pachtová na bezbariérové možnosti Brna. Velká nákupní centra jsou totiž podle ní snad jediná místa, kde se může pohybovat bez sebemenších problémů. "Spousta dalších míst se sice tváří bezbariérově, ale nakonec mě vždy zastaví nějaká překážka, která není na první pohled viditelná," vysvětluje dívka.

MHD? Občas oříšek

Příkladem mohou být obyčejné nákupy. V době letních slev a výprodejů je pro Pachtovou náročné už jen dojet do města hromadnou dopravou. A pak také dostat se do obchodu. "V centru města jsou téměř ve všech obchodech schody, buď rovnou u vchodu nebo do vyšších pater," líčí nové poznatky studentka.

S vozíkem nemůže sama vyjet ani po eskalátoru. "A s doprovodem to sice jde, ale je to hodně fyzicky náročné," říká.

Největším oříškem je pro Pachtovou zmíněná doprava. "Nikdy bych nejela sama, vždy musí jet někdo se mnou," podotýká.

Tramvaj Škoda 13T

Bezbariérových tramvají je podle ní relativně dost, horší je to ale s plně bezbariérovými zastávkami. Těch existuje v Brně přesně padesát. "V mém okolí ale není ani jediná," stěžuje si Pachtová, která bydlí v městské části Židenice.

Cestování jí teď zabere mnohem víc času než normálně. "Nejprve si musím zjistit, kdy jezdí bezbariérová šalina. A pak se musím domluvit s někým, kdo se mnou pojede," líčí dívka. Hromadnou dopravu má po několika týdnech hledání bezbariérových tramvají a autobusů zmapovanou. "Osmička jezdí docela často, i několikrát za hodinu. Třináctka jede za hodinu bezbariérová jen jedna," říká.

Velkým rozdílem je podle ní také to, že cestu, kterou dříve brala jako samozřejmost, teď musí pečlivě a dopředu plánovat. "A samozřejmě nemůžu jezdit nočními autobusy," uzavírá téma dopravy Pachtová.

Na přijímačky s doprovodem

Další situací, kdy se vyskytl problém, byly například přijímací zkoušky na vyšší odbornou školu. "Před přijímačkami jsem do školy volala a ptala se, jak to mají vymyšlené pro vozíčkáře. Řekli mi, že nijak," popisuje dívka.

Musela si speciální zacházení domluvit. "Nakonec jsem testy psala ve speciálně domluvené místnosti v přízemí vedle vrátnice. Stejně ale musel jet někdo se mnou, aby mi pomohl přes tři schody, které vedly k vrátnici," dodává Pachtová.

A podobné problémy musí řešit, i když se vydá do města s přáteli. Stejně jako všude jinde, jsou i ve většině restaurací a kaváren schody. Ať už nahoru nebo dolů, pro vozíčkáře jsou nepřekonatelné.

"Někdy mě museli kamarádi vynášet po schodech i s vozíkem," vzpomíná.

WC pro vozíčkáře? Ne. Sklad židlí

Občas má také problém projet mezi stoly, stejně tak jako v menších obchodech mezi regály. "Lidé mi musí všude uhýbat a já se u toho necítím zrovna nejlíp," líčí. A v restauracích na ni číhá další překážka. "Od vstupu do Evropské unie musí mít sice všechny nově otevřené restaurace bezbariérové toalety, ty jsou ale většinou zamčené a často používané k jiným účelům, například jako sklad židlí," zjistila studentka.

Nejjednodušší pro ni není ani pohyb doma. "Všude máme prahy, proto doma vozík nemůžu používat a lezu po čtyřech," prozrazuje dívka a ukazuje odřená kolena.

Ilustrační foto

Ale ani přesto neztrácí dobrou náladu. "Vím, že já budu mít za dva měsíce pokoj, jiní takhle prožijí celý život. Velmi obdivuji třeba handicapované sportovce, zvládnou úžasné věci," říká gymnastka, která se už těší, až se vrátí "po svých" do tělocvičny.

I postižení umí žít naplno

Lenka Jiřičná se narodila s mozkovou obrnou, takže už odmalička nemůže normálně chodit. Není ale odkázaná pouze na vozík, levou nohu má téměř zdravou a zvládne i chůzi o jedné berli.

"Třeba když potřebuji přemístit hrnec ze sporáku na linku nebo jiné jednodušší úkoly. Snažím se být hodně samostatná a nevymlouvat se na vozík," vysvětluje mladá žena, která s fyzickým postižením žije už třicet let.

Obtížně však i při zdánlivě jednoduchých úkonech udržuje rovnováhu. Předsudky lidí vůči postiženým podle ní existují. Sama se s nimi ale vyrovnává dobře.

Schody jsou jedním z každodenních problémů postižených, říká třicetiletá Lenka Jiřičná.

"Lidé si často myslí, že když je někdo postižený pohybově, tak mu to vlezlo i na mozek," líčí. Ale nijak se tím netrápí.

Naopak se snaží lidem ukazovat, že i postižení si mohou užívat života. Jen s obtížemi však hledá rovnováhu mezi tím, co chtějí doktoři, a naplněním v osobním životě. Je totiž podnikavá, občas ale až za hranice svých možností.

Přestože je pro ni chůze namáhavá a bolestivá, potřebovala si například dokázat, že vyleze na nejvyšší českou horu.

"Chtěla jsem se vyrovnat svému zdravému příteli. Doktor mě samozřejmě upozornil, že si ponesu následky, a také si je nesu," popisuje žena s nemocnými klouby, jejichž stáří by odpovídalo věku o patnáct let vyššímu.

Každé dva roky proto musí podstoupit operaci pravé nohy, která ji z "běžného" života vyřadí na tři čtvrtě roku.

Před třemi lety odjela s přítelem do Londýna, kde spolu až donedávna žili. Do té doby bydlela s rodiči, kteří těžce nesli to, že se osamostatnila a odjela do zahraničí.

"Hlavně maminka. Ale takoví už jsou rodiče postižených dětí. Cítí obrovskou vinu, tak se to svému dítěti snaží vynahradit veškerou péčí. Až do svých sedmadvaceti jsem měla úplný servis. Nemusela jsem se o nic starat a klidně se věnovat studiu psychologie," říká Jiřičná.

"Někteří lidé se mě bojí"

A přiznává, že si v té době neuměla ani zapnout pračku nebo třeba uvařit oběd. Odjezdu do Anglie ale nelitovala. Angličané totiž podle ní berou postižené lidi mnohem uvolněněji než Češi.

"Někteří lidé se mě v Česku zpočátku tak trochu bojí. Nevědí, jak se ke mně mají chovat, bojí se zeptat, jestli nepotřebuji s něčím pomoci nebo jak se mi to stalo. Zajímá je třeba, jak se mi žije s postižením, ale nezeptají se," vysvětluje.

Tělesně postižená Lenka Jiřičná

I v Anglii ale musela řešit problémy. Například "úřední šiml" je tam stejný jako v Česku. "Asi dva měsíce jim trvalo, než mi vyřídili označení pro vozíčkáře na auto. Musela jsem kvůli tomu dokládat svou zdravotnickou dokumentaci," vzpomíná žena.

Ještě déle tamním úřadům trvalo, než jí uznaly kvalifikaci v oboru psychologie.

"To, co vyřídili za dva roky, standardně trvá dva měsíce," popisuje své útrapy s byrokraty Jiřičná. Elektrický skútr si ale dokázala pořídit během pár týdnů.

Z Anglie se vrátila letos v lednu a hledá si práci v oboru psychologie. Přestože firmy musí zaměstnávat určité procento zdravotně postižených lidí, nejde to tak jednoduše, jak si představovala.

"Mohlo by se zdát, že jsme ve výhodě, protože zaměstnavatel na nás může dostávat dotace od státu. Ukončit s postiženým pracovní poměr je ale docela složité a pracoviště musí být bezbariérové. Většina firem proto raději zaplatí pokutu," vysvětluje Jiřičná trampoty s hledáním práce. Nejraději by pracovala v oblasti poradenství pro pohybově postižené lidi.

Když má žena s berlemi čas, chodí plavat. Kromě toho zpívá ve sboru. A ráda také zajde na dobrý film do kina nebo představení do divadla.

Diskutuje s dětmi

Čas od času se zapojí do nějakého projektu, který má propojit oba světy, ten fyzicky postižených lidí a těch, pro které jsou berle nebo vozík jen noční můra.

Nedávno například na brněnské Základní škole Novoměstská diskutovala s dětmi o tom, jak se jí žije s postižením.

Žáci jí kladli typické otázky, třeba jestli se jí lidé posmívají nebo jak zvládá běžný chod domácnosti.

"Na takové otázky odpovídám docela často, takže už jsem zvyklá. Překvapila mě ale pozitivní reakce dětí a jejich nefalšovaný zájem o naše problémy. Byli otevření a jejich návrhy na zlepšení soužití postižených a zdravých nebyly úplně od věci," říká Jiřičná.

V lepším světě by se podle dětí lidé více kamarádili s postiženými, elektrické skútry by byly pro postižené zdarma a stát by dával více peněz na pomůcky méně pohyblivých lidí.

  • Nejčtenější

Vrátili se problémoví Romové, zmínila starostka. Komunita chce její rezignaci

26. dubna 2024  16:13

Vlnu nevole a odsouzení rozpoutala svými výroky na adresu Romů poslankyně a starostka brněnských...

Novým majitelem Zbrojovky Brno se stal hokejový boss Libor Zábranský

25. dubna 2024  11:25,  aktualizováno  13:52

Majitelem fotbalové Zbrojovky Brno se stal Libor Zábranský, šéf hokejové Komety. V tiskovém...

{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}

{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}

V Břeclavi na chlapce spadla branka, na následky zranění zemřel

1. května 2024

V Břeclavi ve středu v podvečer po úrazu na hřišti zemřel dvanáctiletý chlapec. Policie okolnosti...

Rivalové z finále v jedné šatně: Do neděle bychom se zabili, hlásil Sedlák

1. května 2024  15:24

Ještě v neděli by si během finále extraligy nejraději vyškrábali oči, do prodloužení sedmého zápasu...

{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}

{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}

Problém Drnovic si uvědomujeme. Americký šéf o budoucnosti Vyškova

26. dubna 2024

Premium Ještě před půl rokem o americké společnosti Blue Crow Sports Group nevěděli ani fanoušci...

Já a no name? Je mně to fuk. Dostál o urážce z Toronta i klipu s Offspring

2. května 2024  10:45

Nejlepší nováček měsíce, málem autor gólu, pro list Toronto Sun po zápase s Javorovými listy „no...

Dvacet let dotací z EU. Přinesly zločiny, ale i vlaky, techniku a splavné řeky

2. května 2024

Premium Lázně, které nevznikly a je z nich night club nebo zdvihací most, který se nikdy nezdvihl. Česko...

Evropská unie posunula jižní Moravu mezi technologické lídry sedmadvacítky

2. května 2024

Jižní Morava se dlouhodobě pyšní tím, že je regionem inovací. A právě za to může děkovat Evropské...

V Břeclavi na chlapce spadla branka, na následky zranění zemřel

1. května 2024

V Břeclavi ve středu v podvečer po úrazu na hřišti zemřel dvanáctiletý chlapec. Policie okolnosti...

Natáčení Přátel bylo otřesné, vzpomíná herečka Olivia Williamsová

Britská herečka Olivia Williamsová (53) si ve čtvrté sérii sitcomu Přátelé zahrála epizodní roli jedné z družiček na...

Byli vedle ní samí ztroskotanci, vzpomíná Basiková na muže Bartošové

Byly každá z jiného těsta, ale hlavně se pohybovaly na opačných pólech hudebního spektra. Iveta Bartošová byla...

Autofotka: Sen z plakátů v kotrmelcích. Mladíček v tunelu rozbil Ferrari F40

Symbol italské nenažranosti se již skoro čtyři dekády pokouší zabít své řidiče. Jízda s Ferrari F40 bez posilovače...

Ukaž kozy, řvali na ni. Potřebovala jsem se obouchat, vzpomíná komička Macháčková

Rozstřel Pravidelně vystupuje v pořadu Comedy Club se svými stand-upy, za knihu Svatební historky aneb jak jsem se nevdala se...

Do Bolívie jsem odešla kvůli smrti rodičů, přiznala sestra Romana Vojtka

Mladší sestra herce Romana Vojtka (52) Edita Vojtková (49) je módní návrhářkou a žije v Bolívii. Do zahraničí odešla...