Z odpovědí je znát, že brněnskou misi Benedikta XVI. považuje biskup Cikrle za mimořádnou historickou událost, jejíž plody si všichni vlastně ještě vychutnáme. Vojtěch Cikrle se Svatým otcem hovořil třeba o legendami opředené tuřanské madoně, ale také o slavkovském bojišti.
Češi prý byli podle zahraničních komentářů k papežovi vlažní. Myslíte si to taky?
Nemyslím. Všichni lidé, které jsem kolem sebe během návštěvy viděl, byli všechno jiné, než vlažní.
Který moment z návštěvy Svatého otce na vás osobně udělal největší dojem a proč?
Rozzářené obličeje lidí, ve kterých jsem vnímal jejich vnitřní krásu, probuzenou Svatým otcem, když mezi nimi projížděl v papamobilu.
Provázel jste hlavu katolické církve celé tři dny. Musel jste dělat tento doprovod z nějakých protokolárních důvodů, nebo jste prostě chtěl?
Obojí. A musím dodat, že jsem byl "u toho" velmi rád.
Ztišení sto dvaceti tisíc lidí po papežově kázání bylo modlitbou.
Už dříve jste se osobně setkal s Benediktem XVI. a při jaké příležitosti?
Když ještě nebyl papežem, tak jsem se s ním setkal po jeho pražské přednášce v devadesátých letech, a také při každé návštěvě v Římě nazvané "ad limina", česky přeloženo "k prahům apoštolským", kdy byl prefektem Kongregace pro nauku víry, což je v civilním slovníku jedno z ministerstev vatikánského státu. Po zvolení Josepha Ratzingera římským biskupem jsem s ním hovořil mezi čtyřma očima roku 2007, rovněž při návštěvě "ad limina", což je pravidelná návštěva biskupů každé země ve Vatikánu, během které je protokolárně vyhrazena čtvrthodinka k soukromému rozhovoru diecézního biskupa s papežem.
O čem jste spolu mluvili nyní?
O vlajce brněnské diecéze, kterou jej spolu s vatikánskou vlajkou vítali lidé na letišti, a která ho mile překvapila, o tuřanské madoně, o slavkovském bojišti i o stovkách každoročně pokřtěných dospělých lidí v naší diecézi.
Co bylo podle vás nejpozoruhodnější na papežově brněnské zastávce?
Ztišení sto dvaceti tisíců lidí po jeho kázání i po přijímání eucharistie. Cítil jsem, že ztišení nebylo jen vnější a prázdné, ale stalo se modlitbou.
Pokusíte se být i kritický a naznačit, co se naopak při této návštěvě třeba nepodařilo?
Ano, byl bych i kritický, ale opravdu mě nic nenapadá. Díky stovkám dobrovolníků, pomocníků, pracovníků nejrůznějších institucí a složek se podařilo celou akci zvládnout bez problémů a konfliktů.
Brněnskou diecézi vůbec poprvé navštívila hlava římskokatolické církve. Dokážete prosím už nyní nějak vyzvednout historický přínos a význam této návštěvy?
Ten je jednoznačný - za 232 roků trvání brněnské diecéze je to poprvé, kdy na její území vstoupil papež. Jestliže byla návštěva setbou, pak těším se na její plody.
120 tisíc lidí se sešlo v Brně. Překvapilo nebo naopak zklamalo vás toto číslo?
Ani jedno, ani druhé. Jestli bude 80 nebo 120 tisíc, pro mne nebylo důležité. Ale měl jsem samozřejmě radost, když jsem to množství lidí uviděl a mohl to se všemi prožít.
Ve čtvrtek budete sloužit děkovnou mši za návštěvu Svatého otce. prozradíte, o čem při ní budete kázat?
Mší bych chtěl především poděkovat Bohu za možnost přivítat Svatého otce v Brně. V kázání budu, stejně jako kdy jindy, vycházet z textů biblických čtení a asi připomenu i něco z toho, co při návštěvě zaznělo z úst papeže. Na závěr poděkuji všem, kteří návštěvu připravovali a zabezpečovali. A mám pro ně připraven i malý dárek: obrázek Svatého otce s jeho podpisem a záznam brněnské bohoslužby na DVD.
Benedikt XVI. říkal, že se mu v Brně líbilo.
A která z myšlenek v brněnské papežově homilii vám přišla nejpodstatnější?
Asi tato slova Svatého otce: "Historická zkušenost ukazuje, k jakým absurditám dospěje člověk, když vyloučí Boha z horizontu svých rozhodnutí a svého jednání (...) Musíme svou svobodu stále znovu a znovu zaměřovat k dobru."
Srovnal byste prosím atmosféru těch tří tuzemských návštěv Jana Pavla II. a třídenního pobytu nynějšího dvaaosmdesátiletého pontifika?
Návštěvy papeže Jana Pavla II., jak odpovídalo jeho osobnosti, byly co do vnějších projevů spontánnější, mám tím na mysli třeba mávání a potlesk během bohoslužby, mše Benedikta XVI. odpovídají jeho niternosti. Ale jinak si myslím, že každý z nich je velkou osobností s jedinečným charismatem.
Nemluvil Svatý otec třeba jen ve zdvořilostním slova smyslu, že by si chtěl návštěvu České republiky zopakovat?
Představte si, že by k vám někdo přišel na návštěvu a na odchodu řekl: Tak, kdy mě pozvete zase? To by bylo faux pas, nemyslíte?
A jaký dojem jste měl, prosím, Otče z jeho dojmu ohledně pobytu u nás?
Když jsem se Svatým otcem jel v papamobilu k letadlu, kterým se vracel do Prahy k účasti na dalším programu, říkal, že se mu zde líbilo a potěšila ho radostná atmosféra a nadšení poutníků.
I když Benedikt XVI. asi moc nějaké privátní emoce na najevo nedává. Nebo se mýlím?
Vždy, když jsem se s ním setkal, vnímal jsem jeho skromnost až určitou plachost, přání být spíše v pozadí a nechat místo sebe působit toho, kterému se dal do služby.
Kromě děkovné mše chystáte ještě nějaké oficiální poděkování Vatikánu? Jakou bude mít podobu?
Přemýšlím o tom, že bych Svatému otci napsal ještě dopis, kde bych poděkoval za jeho návštěvu v Brně a povzbuzení nás všech k životu z naděje.
Americký deník New York Times citoval teologa Aleše Opatrného, podle něhož národ jako takový ponechala událost chladným. "Po papežově návštěvě se většina Čechů bude chovat, jako kdyby se nic nestalo," řekl Opatrný. Myslíte, že tato návštěva skutečně nic nezměnila?
Asi bych si netroufal mluvit "za národ". Kdybych měl mluvit za lidi, kteří se zúčastnili mše, skoro jsem přesvědčený, že je papežova návštěva změnila. Každý, kdo se podílel na přípravách návštěvy, lidé věřící i nevěřící, kteří se nikdy předtím neznali ani nepotkali, instituce, které spolu předtím neměly možná až tak moc společného, všichni se spojili a obětavě pracovali každý na svém úkolu a uvědomovali si, že stojí u něčeho velkého a dobrého. A také pro mnoho lidí, se kterými jsem se od té doby setkal, říkalo, že to byl pro ně hluboký zážitek a významná chvíle jejich života.
Papež narážel na tuzemský ateismus. Ostatním světem jsme v tomto ohledu vnímáni jako velmoc. Máte nějaký recept kromě podobných papežských misí, jak s tímto nezájmem o víru a náboženství obecně bojovat?
Ten recept je opravdu jednoduchý: Žít pravdivě ze své víry. A vůbec nezáleží na tom, jaké má kdo zaměstnání.
Co byste den po svátku svatého Václava a patrona naší země vzkázal do Říma?
Svatý otče, DÍKY!
