Zatímco se ochranáři na Šumavě radují z každého nově narozeného bobra, v Českém lese už začínají být z chování zvířat nervozní. "Kvůli bobřím hrázím se tu teď zvedla voda, je to tu pěkně vytopené," prohlásil místostarosta Železné Rudy Milan Kříž, když pozoroval louky u Alžbětína. Podle něj ale žádná škoda nevznikla, protože louky byly podmáčené vždycky.
Turisté bobry hned tak neuvidí
"O tom, že by se Železná Ruda přes bobry nějak zviditelnila, nemůže být řeč. Jsou to tvorové s převážně noční aktivitou, tak turistům nenabídnou žádnou podívanou," vysvětlil Tomáš Lorenc ze správy Národního parku Šumava.
U Alžbětína se bobři usadili v nivě s meandry říčky Řezná, která odtéká do Německa. "Jsou tu tři rodiny, každá vybudovala na Řezné jednu hráz, ta poslední je přímo na hranici. Odhadem je tu tak kolem deseti bobrů," popsal Tomáš Lorenc. Odhadl, že v Železné Rudě žijí bobři tak tři roky.
Tříletá mláďata jsou nyní vypuzována mimo rodinné teritorium a osidlují další území. To může být jedním z důvodů, proč se další bobři objevili mezi Běšinami a Oným Světem. Místostarosta Kříž připomněl, že hráze jsou k vidění i na říčce Svarožná směrem na Svaroh.
"Tam jsou ale méně nápadné než u Rudy, kde je bobří hrad postavený z větví. Ten lze vidět například pod nádražím poblíž manipulačního skladu se dřevem," dodal.
Zatímco místní lidé jsou z nových osídlenců vždy při jarním tání mírně nervózní a občas bobrům zlikvidují hráze, aby mohla voda odtékat, ochranáři s radostí rodiny hlodavců monitorují.
Odborníci z národního parku se sledováním bobrů zabývají společně s kolegy z České zemědělské univerzity v Praze, "Přesně na těchto územích velkoplošné ochrany, jako je národní park a CHKO Šumava u Železné Rudy, přísně chráněná zvířata mají být. Pozitivní je, že populace je zde přirozeně, není uměle vysazená," podotkl Tomáš Lorenc.
V CHKO Český les, kde jsou bobři zhruba od konce 80. let, je situace jiná. Zde si nemohou na nedostatek zvířat stěžovat. Stejně je na tom v Česku povodí Labe, Moravy, Odry, Dyje a Dunaje. Vedení chráněné krajinné oblasti Český les dokonce každý rok vydává několik výjimek, že místní mohou zvířatům rozbourat hráz, když rozlitá voda poškozuje majetek.
"Regulaci ale musíme řešit velmi citlivě, protože bobr byl vyhubený dřív než medvěd a vlk. Zřejmě to bylo proto, že bránil výkonu vodního práva, protože voda byla tehdy v krajině hlavní energie," vysvětlil šéf CHKO Český les Jindřich Horáček.
Bobři se chystají i k třeboňským rybníkům
Bobr už nyní žije na šumavském Lipně a časem dorazí na soustavu rybníků na Třeboňsku, což by mohl být problém. Rozvrtává totiž hráze a dělá si nory, a to už je národohospodářský problém. V ochranářské komunitě je ale bobr stále vnímaný jako zvíře, které je třeba chránit.
A jak bobr žije? Bobr evropský spolu s bobrem kanadským jsou po jihoamerické kapybaře druhými největšími hlodavci světa. Dospělá zvířata váží až 30 kilogramů. Mají zavalité tělo pokryté hustou srstí, plochý, téměř lysý ocas. Jsou rozšířeni na severní polokouli na říčních a lužních nivách. Živí se výhonky rostlin, trávou, bylinami a okusem kůry mladých stromů nebo větví.
Je-li v blízkosti pole s vhodnou plodinou, bobr ho využije dokonale. Má rád i jablka a další ovoce, které najde. V zimním období se živí hlavně kůrou listnatých stromů, kterou si nanosí do zásoby do svých skrýší pod vodní hladinou. Do jeho zimního jídelníčku patří především vrby, osiky, topoly, olše, pochutná si i na dubu.
Staví si příbytky, které mají většinou alespoň dva vchody a jsou hlavně pod vodou. Ve svém vodním hradě mají bobři zásoby potravy na horší časy. Je známo, že dokáží porazit i topol o průměru 70 centimetrů.
