V době, kdy se roznášejí obědy, je lokál zvláštně osamělý a ztichlý. A polední menu je běžný průměr bez větších překvapení. I když za nízkou cenu.
test menuMF DNES hodnotí každý týden jednu restauraci v Brně, ve které vaří polední menu. Dnes: Hodnocení: 60 % |
Komplex Pivovarské restaurace musí v jednu chvíli pojmout stovky pivařů. Prostor totiž tvoří restaurace, pivnice, kavárna a ještě i venkovní terasa.
Chodí se sem hlavně na pivo, točí se čtyři pivní speciály.
Ze všech těch rozlehlých prostor nejútulnější dojem zanechává dřevem obložená pivnice v přední pravé části. Naopak tři vylidněná patra restaurace působí prázdně.
Nepříjemné je, že několik kouřících štamgastů dokáže vzduch patřičně otrávit a na začátku prosince je tu taková zima, že se pohodlně dá obědvat jen v bundě nebo kabátě.
Rychlí, hbití a umí
Zato obsluhující tým je rychlý, hbitý, umí nápoje i pokrmy nabízet a netrpí zbytečnou žoviálností. Čas od objednávky jídla až po bezchybnou účtenku netrvá déle než čtyřicet pět minut.
Na obsluze je znát, že polední hosté jsou jen "rozjížděcí" skupina na mnohem náročnější provoz a nával. Jsou milí a až strojově profesionální. A perfektně oblečení.
Byla jsem zvědavá na jídelní lístek. V českých pivnicích teď frčí návrat k tradiční, dobře uvařené české kuchyni. Nahlédla jsem tedy, co připravuje kuchař na Starém Brně.
Sestavil poměrně dlouhý seznam. To napovídá, že ne všechny ingredience jsou na skladě čerstvé.
Jídelníček ovládají minutkové úpravy masa. Příjemně se v seznamu vyjímá sekce předkrmů a malých teplých jídel. A český candát! Což je k pivu dobře zvolená sestava. Celkově steaky a saláty zcela vytlačily knedlíkové hotovky, na které se zaměřují jiné podniky. Proč ne, k pivu maso sedí.
Skvělá poloha blízko centra, dobré pojetí podniku, spousta míst k sezení a orientovaná obsluha. To jsou kladné stránky Pivovarské.
Jen kvalita poledních menu je nevyrovnaná. Vybírá se ze dvou jídel, vegetariáni musí zamířit jinam.
Polévky žampionová i frankfurtská byly spíš dvě různobarevné husté vody podobné konzistence a shodně nevýrazné chuti. A mohly by být horké, ne vlažné. Ale žampiony byly skutečné kloboučky hub a ne gumovité plátky z konzervy.
Jako hlavní jídlo jsme poprvé zvolili štěpánskou hovězí pečeni. Kdyby kuchař poslal jen maso, bylo by to bez debat skvělé. Na talíři ležely dva velké prošpikované hovězí plátky. Krásně křehké a rozpadavé.
Hnědá omáčka chutnala poněkud uniformně a přílohu tvořily zcela rozvařené a studené těstoviny. Škoda, základ jídla byl vynikající, přílohy to úplně zkazily. Jídlo stálo 65 korun, za to nelze očekávat zázrak, ale za dobré a neodbyté těstoviny si raději připlatím.
Druhý den kuchař nabídl hostům smažený salám v těstíčku a kuřecí steak s jogurtem. Obalovat v těstíčku kolečko salámu je gastronomická nuda k uzoufání, volíme tedy steak s jogurtem. Kuřecí maso bylo dobře připravené, ale jeho přirozenou chuť úplně udusila hustá sýrovojogurtová omáčka. Sousta řídké bramborové kaše na patře zanechávala škrobovitý dojem.
Závěr? Maso a pivo vede, s omáčkami a polévkami jsou vedle.
