"Odjakživa jsme byli třída, která se snažila být originální. Proto jsme chtěli i speciální tablo. Navěšet naše fotky na budovu školy napadlo spolužáka Tomáše Bukovského. Celé třídě se ten nápad hodně líbil, shodli jsme se hned," popisuje maturant Michal Jilka. Jak sám říká, v uskutečnění celého plánu je brzdilo hlavně počasí.
"Fotograf, který přijel z Hustopečí, chtěl pěkné počasí, takže byl celkem problém se domluvit. Samotný tisk pak trval asi čtrnáct dní. Když už bylo všechno hotové, tak stejně pořád pršelo a pověšení se kvůli tomu neustále odkládalo. Nakonec jsme to stejně věšeli nadvakrát. Nejdřív tu nižší řadu, potom tu horní. Dohromady nám to zabralo asi devět hodin," líčí student.
Černobíle i barevně
Třída měla už předem vymyšlené, jak by fotografie měly vypadat. Chtěli, aby polovina fotografií byla barevně a polovina černobíle s barevným doplňkem.
"Fotili jsme se venku. U staré rezavé budovy na cestě mezi Velkými Pavlovicemi a Bílovicemi. Fotograf předpokládal, že by to mohlo fotky pěkně zvýraznit," vysvětlil Michal Jilka (všechny fotografie najdete ZDE).
O tom, že uskutečnit dobré nápady něco stojí, ví Velkopavlovičtí své. "Celkově nás to každého přišlo asi na pětistovku. Peníze z posledního zvonění jsme pak využili přímo na maturiťák. Ale i kdybychom je investovali do tabla, vyšlo by to nastejno," říká mladík. Připouští také, že na některých učitelích byla k originálnímu nápadu od počátku znát nedůvěra.
"Většina lidí nám ale fandila. Starosta, ředitel i známí nám náš nápad chválili," říká Jilka. Pevně také doufá, že se svým nápadem zapsali do paměti učitelů.
"Osm let je osm let a tohle byla taková příjemná tečka," dodal student.
