Komárovští prominou, ale křižovatka tří čtyřproudek, kterou u konečné tramvaje číslo devět ze dvou stran obklopují paneláky, nepatří k nejmalebnějším místům Brna. Zajímalo mě, jaké to může být v restauraci, která se právě tady rozhodne nabízet vedle české i francouzskou a italskou kuchyni. Znovu jsem si ověřil, že předsudky jsou nejhorším nepřítelem jedlíka. La Chapelle totiž příjemně překvapila.
Kuřecí vývar s knedlíčky za 29 korun byl echt - výrazná chuť masa se v něm doplňovala s kousky čerstvé zeleniny a nudlemi. Stejně drahá (či spíš levná) čočková polévka se smetanou zůstala v závěsu, zvláštně rozkročená. Buď mohla být výborná jako bývala ta od mé babičky, jenomže pak by v ní nesměla být smetana a krutony, nebo se mohla přísně držet některého ze středomořských receptů, to by ale chtělo i další ingredience, jako jsou rajčata či chorizo.
Kuchař se do stejku trefil
Stejk s pepřovou omáčkou nás nadchnul. Především v restauracích, kde stojí okolo 149 korun, pořád není naprostým standardem, že se servírka automaticky zeptá, jak jej host chce propečený, ani to, že se kuchař trefí. V La Chapelle jsme se dočkali obojího, a hlavně velké flákoty šťavnatého masa, které bylo zalito čerstvou a správně pikantní omáčkou. Chutnala i zeleninová směs ratatouille za 45 korun. Jen lilek byl trochu nahořklý, což by spravil trochu delší pobyt v soli před přípravou.
LA CHAPELLEČernovická 2c, Brno-Komárov |
Na kachní prsa La Chapelle jsem se těšil - když pojmenujete jídlo po restauraci, dá se čekat, že jste na něj pyšní. A to taky kuchař může být. Užíval jsem si každé sousto, maso bylo propečené tak akorát a plné šťávy. Od dokonalosti kachnu za 169 korun dělily jen nepochopitelně přesolené hrušky, které ji spolu s rozinkami doprovázely a jinak úspěšně zvýrazňovaly její chuť. Škoda je, že jsme k oběma jídlům dostali i oblohu v podobě pár kousků zeleniny zalitých dresinkem, který byl buď kupovaný, nebo tak aspoň chutnal.
Dobrý poměr kvality a ceny v La Chapelle nedohání couvertem ani napálenými cenami pití - naopak, k hlavnímu jídlu automaticky dostanete karafu vody. Namísto tak častého a pro obě strany potupného smlouvání o tom, jestli má obsluha od majitele milostivě povoleno natočit z vodovodu sklenku hostům, je tu tenhle ekonomický i ekologický výdobytek samozřejmostí. Bravo.
Dej sem ten fantastický dezert!
Dopráskli jsme se dvěma zcela odlišnými jídly. Místní nakládaný hermelín za 49 Kč se pohybuje ve středu velmi dlouhé tabulky mé neoficiální krajské ligy. Byl krásně uleželý a jednoduchý šmak mu dodala feferonka, obešel by se ale i bez hory cibule.
Tvarohové obláčky s malinovou zálivkou (59 Kč) málem vedly k partnerské hádce - nejdřív o to, jestli je vhodné vylízat v restauraci talíř, a pak o to, kdo to udělá. Ten dezert byl fantastický! Jeho lehkou a jednoduchou chuť si vybavím i za pár dnů, a téměř určitě mě ta vzpomínka do Komárova přitáhne znovu.
Interiér La Chapelle je nekuřácký a kdyby tu nehrála taneční hudba z rádia, ale šansony, měl by dobrou atmosféru. Nesnižuji kvůli tomu ale hodnocení, protože se musím v duchu japonské hádanky zeptat, jestli vlastně pop kazí prostředí restaurace, když hraje uvnitř a všichni hosté přitom sedí na zahrádce.
Určitě se v La Chapelle zastavte
Víc zamrzely hrubky v jídelníčku, který je mimochodem sáhodlouhý a kromě jídel francouzské a italské kuchyně nabízí i komárovský flamendr nebo dětskou porci špaget s kečupem. Chápu, že na dopravně špatně dostupném předměstí je nutné oslovit co největší cílovku - jenomže La Chapelle by to možná nemusela mít zapotřebí. Do voňavé a šťavnaté Francie je sice cesta vždycky dlouhá, tady mají ale nakročeno slušně.
Stačilo by vychytat pár drobných much v kuchyni, přehodit ošuntělé zahradní stoly bílými ubrusy, pochlubit se místními chutnými masy v hezčí úpravě a na prostých bílých talířích, zeleninu si nechat jen do salátů a dresing vyhodit. Zbytek města by pak věřím rád absolvoval i tu cestu rozbitou ulicí a ošklivým podchodem. Na každý pád: pokud jste místní anebo aspoň míváte cestu kolem na kole, tak se na stejk, kachnu nebo tvarohové obláčky zastavte.
