Jen tehdy, když sluneční kotouč zakryje Měsíc, mohou vědci pozorovat řídkou plazmatickou hmotu tvořící koronu. Normálně totiž Slunce září asi milionkrát jasněji než korona, a to umožňuje pozorovat jen její vnější část.
Miloslav Druckmüller s dcerou Hanou přivezli několik stovek fotografií, které umí na obrovskou vzdálenost rozeznat 700 kilometrů velké detaily.
Týmu kolem profesora Miloslava Druckmüllera se podařilo nejlepší snímky získat na atolu Tatakoto. "Museli jsme na ten ostrůvek, vzdálený od pevniny několik tisíc kilometrů, letadlem přepravit dvě tuny materiálu. Byla to nejsložitější aparatura, kterou kdo kdy na pozorování slunce odvezl," popsal Druckmüller.
11. červenec a čtyři minuty pozorování
Na ostrově, kde není ani hotel ,bydlel ve stanu a celé čtyři dny seřizoval zařízení, které umožnilo 11. července po čtyři minuty trvající zatmění přesně zacílit objektiv na Slunce.
"Pozorování korony je důležité, protože její aktivita může mít vliv na lidstvo, ale hlavní důvod proč to dělám je, že mě ten jev fascinuje," přiznal Druckmüller.
Na drobném atolu Tatakoto, na kterém žije asi dvě stě šedesát obyvatel, vědcům počasí přálo. Pro fotografování měli vědci nakonec naprosto ideální podmínky. Přestože ještě ráno v den zatmění pršelo a šance na jasnou oblohu byla podle Druckmüllera jen padesát procent.
Druckmüllerova dcera Hana a jejich kolega Petr Horálek, kteří se se třemi fotoaparáty vypravili na ostrov Mangaie, dopadli o dost hůře. Hodinu před východem Slunce se obzor zatáhl mraky a vědci toužebně očekávaný jev vůbec nespatřili. "Poprvé vykouklo asi tři vteřiny po úplném zatmění," povzdechla si Druckmüllerová.
Na stejném ostrově, ale o několik kilometrů dále, fotil zatmění ještě Constantinos Emmanoulidis. "Ten měl štěstí v neštěstí. Díky drobné skulině v mracích se mu podařilo Slunce zachytit. Teprve se uvidí, jestli bude snímky vůbec možné zpracovat," dodala mladá vědkyně.
S fotkami pracují tak, jak nikdo jiný na světě
Miloslav Druckmüller s dcerou snímky celých šest týdnů od návratu nepřetržitě zpracovávali. Jeho tým je jediný na světě, který umí stovky fotek sluneční korony matematicky zpracovat do společného obrazu. Na něm bude na obrovské rozloze vesmírné hmoty možné rozlišit detaily ve velikosti sedm set kilometrů.
Zkoumání snímků potrvá ještě nejméně rok, ale vědci už znají první výsledky. "Někteří si mysleli, že v koroně svítí i neutrální vodík. My jsme teď zjistili, že jen velmi slabě," uvedla příklad Hana Druckmüllerová.
Pomocí speciálních filtrů se vědcům podařilo zachytit také mnohonásobně ionizované atomy železa a niklu, které v okolí slunce dosahují teplot přes dva miliony stupňů.Proti slunečnímu povrchu, který má okolo šesti tisíc stupňů, je to obrovský rozdíl. Vědci si tento jev zatím neumí vysvětlit, ale to by nové snímky mohly změnit.
