Přemnožení kanci trápí už několik let myslivce, ale hlavně zemědělce, kterým decimují úrodu. Důvodů, proč se divokým prasatům tak daří, je mnoho.
"Může za to způsob lovu, styl zemědělského hospodaření i to, že prasata jsou schopna se dobře adaptovat na dnešní krajinu," míní Martin Sedliský, který má na mikulovské radnici na starosti myslivost.
"Divočáci jsou jedním z mála druhů zvěře, kterému nevadí, jak dnešní krajina vypadá," vysvětluje s tím, že třeba drobné zvěři nevyhovuje velkoplošné zemědělské hospodaření a chybí jí remízky. Divočáci však nemají problém se pohybovat ani na velkých lánech polí. Jakmile vyroste kukuřice a slunečnice, odstěhují se do ní a zpátky se vrací, až se pole poseče.
Zvířata se bojí lidského hlasu, při setkání s nimi mluvte
Černá zvěř je sice plachá, houbaři se s ní ale mohou potkat poměrně snadno. "Pokud se člověk pohybuje po lese v klidu a nekřičí, dá se k ní dojít poměrně blízko," potvrzuje Sedliský.
Zkušenosti s pohledem do očí bachyně mají za sebou třeba i lidé z lesů v okolí obce Diváky na Kloboucku. "Nedávno mi jeden starší houbař vyprávěl o setkání s bachyní při hledání hub. Od napadení ho pravděpodobně zachránil odhozený košík s houbami, který zaujal pozornost bachyně natolik, že za houbařem dále neběžela," popisuje ve zpravodaji obce myslivec Bořivoj Rozsíval a dává k dobru také zkušenost kolegy, který v lese cvičil loveckého psa.
Zvěř chodí po lese ve dne i v nociČerná zvěř se dokonale přizpůsobila prostředí vytvořenému hospodářskými změnami. Již mnoho roků se stavy černé zvěře trvale zvyšují, protože nedochází k odpovídající výši lovu ročního přírůstku. V důsledku pronásledování přešla z denní na noční aktivitu, ale v oborách, kde je dostatek klidu, si denní rytmus ponechala. Při setkání s černou zvěří myslivci doporučují zachovat klid, nedělat prudké pohyby a mluvit. |
Pes se před ním náhle objevil a jako aport mu přinášel mrtvé sele divočáka. Za ním se ze křoví vyřítila i bachyně.
"Nejbližší stromy byly silné vzrostlé duby, které měly nejnižší větve několik metrů nad zemí," popisoval myslivec zážitek kolegy, kterému se přece podařilo udržet se na holém kmeni a zvedat nohy co nejvýše před dotírajícím zvířetem. To se nakonec spokojilo s okousáním pažby na kulovnici, jež zůstala ležet na zemi.
Co má člověk při setkání s divočákem dělat? "Nejlépe nic. Jen mluvit. Lidského hlasu se zvířata bojí nejvíce," míní Martin Sedliský.
Na Mikulovsku se mohou lidé potkat s divočákem v Milovickém lese, kde mají lesníci svou oboru. Tam se také chodí nejvíce houbařit, přestože je zde vstup omezen pod hrozbou pokuty.
V lesích okolo Břeclavi je setkání s divočákem vzácnější. "Na stavech černé zvěře se podepsaly povodně. V polesí Soutok byla devětkrát po sobě krutá voda, kterou kanci odnesli nejvíce. Takže v oboře je černé zvěře minimum. Víc se jí pohybuje na okolních polích v kukuřici," míní vedoucí polesí Jiří Netík.
