Radnice v čele s Romanem Onderkou chtěla oživit Brno i šedivé náměstí a nechala si vyrobit za dvanáct milionů šest metrů vysoký hodinový stroj, na kterém moc nejde poznat čas, ale jednou za čtyřiadvacet hodin v jedenáct nula nula z něj za zvuků zvonkohry vypadne kulička jako suvenýr. Neví se přesně odkud, takže je to taková rozpustilá loterie zarámovaná do historky z doby, kdy se město ubránilo nájezdu švédských vojsk.
Brňan A řekne: blbost, vyhozené peníze, hodiny bez ciferníku. Brňan B dodá peprné narážky o obřím penisu a amatérskou psychoanalýzu na téma primátorský pomník. Pražan XY, který si na Facebooku přečetl, že na to chtějí v Den boje proti AIDS natahovat prezervativ, rozšíří psychoanalytickou úvahu na celé Brno. A Brňan C, který tak nevyřvává, si pomyslí, že jeho město má novou dominantu, moderní interaktivní dílo, ideální současné umění vhodné pro veřejný prostor.
Brňan A je primitiv, Brňan B ještě větší a Pražan XY využije každou nahrávku na smeč. A co Brňan C? Škoda, že jich v Brně nežije více.
Asi týden před vztyčením brněnského "orloje" skončila oprava sousedního Moravského náměstí, kde jsou další kontroverzní sochy. Ta jménem Spravedlnost před Nejvyšším správním soudem prý vypadá jako zloděj nápojového automatu nebo – jak to nazval lídr jedné z místních kandidátek – jako exekutor zabavující bidet.
Spravedlnost je dnes možné znázornit jakkoli, paragrafy jsou tak klikaté, jak se právníkům hodí, ale já jsem rád, že tam nestojí klišé v ženské podobě smečem a váhami v ruce. Sochu ještě vkusně doplňuje fontána vypadající jako plavební dráha z akvaparku, který Brnu chybí víc než sochy. A model města z roku 1645, u kterého se zastavují lidé a debatují nad ním. Ten je tak drobný a dosažitelný, až je mi ho líto, když si představím, jak se do něj zakousne zub času se sprejem v ruce.
I když si myslím, že by mé milované Brno mělo vyřešit jiný pomník – pomník neschopnosti dosavadních radničních garnitur, tedy rozpadající se fotbalový stadion za Lužánkami, z nových soch se raduji. A ještě více z odvahy prosadit a postavit něco netradičního.
Jak rozvířit život?
Dalo by se říci, že primátor si sám naběhl na ránu, když odhalení kontroverzních děl (včetně toho ve tvaru penisu) načasoval na třaskavou předvolební dobu. Chtěl se jen pochlubit dokončeným dílem? Nebo s chladným marketingovým kalkulem v souladu se svým heslem z kampaně "Naše město žije" život rozvířit? A co fakt, že to udělal za veřejné peníze, které by každý z Brňanů investoval jinam než do podivné plastiky?
Taky bych si za 12 milionů koupil něco jiného než to, co stojí před pasáží Omega, před domem, kterému se dostalo před pár lety podobného přijetí jako nyní "orloji", ale teď je jedním ze šperků Brna.
Nyní ještě víc vyšperkované Brno může být rádo, že ho vedou konšelé, kteří se nebojí myslet současně a nevystavují ho takovým trapasům, jaké si roky zažívá Praha s Kaplického chobotnicí.
