"Ten proces je divný a pomalý. Možná to na začátku chtělo zásah z vrchu, třeba rozhodnutí vlády, jak postupovat, protože objektů je opravdu hodně," tvrdí přední znalec bunkrů Martin Ráboň ze Společnosti přátel československého opevnění.
Ministerstvo obrany však podle mluvčího Jiřího Caletky žádné změny neplánuje. Od roku 2005, kdy se armáda rozhodla zbavit většiny ze zhruba 5 tisíc bunkrů, zatím bezúplatně předala 485 objektů a tři prodala.
Z nadšenců, kteří o bunkry pečují a jež tvoří značnou část zájemců, získal bunkr zatím jen málokdo. "Ministerstvo jsme oslovili před deseti lety. Naposledy se nám ozvalo asi před třemi týdny, že to řeší odbor pro nakládání s nepotřebným majetkem. Čekáme, jak to dopadne," říká Petr Bahenský, který s několika přáteli zachránil a pro veřejnost zpřístupnil bunkr v Novosedlech na Břeclavsku.
Jiná skupina "bunkráků" se už dvacet let marně snaží získat tvrz Boudu, kde za tu dobu provedla zhruba čtvrt milionu návštěvníků.
Úspěšnější jsou podle údajů ministerstva žádosti měst a státních organizací. Ty pak často objekty pronajímají právě sdružením vojenských příznivců. Králíky na Ústeckoorlicku takto postupovaly v případě dělostřelecké tvrze Hůrka a pěchotního srubu. Už v roce 2004 navíc zažádaly o desítky menších objektů. "Bunkry jsou lákavý cíl pro turisty a vzniká tu projekt Kralické pevnostní oblasti," říká starostka Králík Jana Ponocná.
Průtahy podle Martina Ráboně zavinily, že řada cenných objektů nedosáhla na časově omezené evropské dotace. "Bouda a Hůrka jsou objekty stejné kategorie vzdálené od sebe šest kilometrů, které mají shodný turistický potenciál. Zatímco Hůrka loni získala na rekonstrukci přes 20 milionů korun, Bouda nedostala nic," srovnává odborník.
Skoro polovina bunkrů úředně neexistuje
Prodej vázne i kvůli nadsazeným cenám. Armáda například v dubnu prodala pěchotní srub Výběžek na Znojemsku až poté, co během dvou let musela srazit původní částku zhruba dva a půl milionů korun na desetinu.
"Je časté, že se uskuteční 5 až 10 kol výběrových řízení, než se najde vhodný kupec," říká mluvčí Caletka. Cena se prý kvůli výnosům ze státního majetku může snižovat jen přiměřeně. Podle ministerstva ale konkrétně o koupi opevnění není příliš velký zájem.
Celý proces také komplikuje, že opevnění úředně neexistovalo. V roce 1938 se nestihlo zapsat do katastrů a napravuje se to až v současnosti. Zatím se do katastru podařilo podle ministerstva zanést zhruba 55 procent objektů.
Ministerstvo obrany tedy částečně za pomalé tempo nemůže. Netají se ale tím, že bunkry pro něj nejsou priorita. "Upřednostněny jsou kasárenské celky, kde se platí střežení, a také nemovitosti, které nabízí vyšší pravděpodobnost finančního výnosu," říká Caletka. "Je logické, že jsou na ministerstvu obrany jiné priority. Kdyby se s tím ale pohnulo, tak by se zbavili poměrně velkého břemene," domnívá se Ráboň.
Vzhledem k počtu bunkrů lze předpokládat, že o velkou část objektů nebude mít nikdo zájem. Armáda si chce ponechat jen několik větších objektů.
