S nápadem přišel jeden místní autor poezie a městská komise pro kulturu a cestovní ruch s tím souhlasila. Líbí se to i starostovi. "Pokud má nějaký autor chuť a bude ho to bavit, proč ne?" řekl David Šimek.
Teď vybírají vhodnou zeď. Zda to bude v uličce Pod Věží, v tamním kině či u supermarketu Albert, ještě nevědí.
Ale bude zeď fungovat? Najde se dost lidí, kteří tam budou psát verše? "Já myslím, že ano. Funguje tu divadlo malých forem na gymnáziu, jsou tu výtvarníci, ti všichni píší básničky. Nepochybuji, že by se k tomu řada lidí připojila," řekla ředitelka muzea a galerie Blanka Čuhelová.
Město má obavy z rasismu, chce to ale zkusit
Starosta David Šimek má jen obavy, aby plochu pro básně si nezabrali sprejeři. Existuje i jiné nebezpečí. Stejné, s jakým se lidé potýkají na všech veřejných internetových fórech. Totiž že vedle veršů se objeví plno balastu, nesmyslů a urážlivých textů.
"Chceme, aby to žilo vlastním životem, ale zároveň na to budeme muset dohlížet, aby se tam neobjevily texty s rasistickým podtextem. To by byl samozřejmě problém a museli bychom s tím skončit. Kdo ale nic nezkusil, nic nedokáže," řekla Čuhelová.
Nejznámější zeď v Česku, na kterou lidé psali poezii už v sedmdesátých letech, je zeď Maltézské zahrady v Praze. Ta se po smrti Johna Lennona stala i přes odpor komunistického režimu místem jeho symbolického hrobu a tichého protestu proti totalitě.
