První sazenice chřestu se do Ivančic dostaly koncem 18. století z kláštera v Moravském Krumlově. Věhlas však místním bílým a zeleným výhonkům, zvaným též pazoušky, puky nebo prýty zajistil lékárník Anton Worell.
Ten přijel do Ivančic roku 1826. Byl vnukem knížecího lékárníka v Moravském Krumlově, a tak mu bylo povoleno otevřít si v Ivančicích lékárnu. Podle zápisů v kronice to byl člověk velmi činný, podnikavý a dobře si uvědomil, že pěstování chřestu je výnosná záležitost.
"První svou chřestovnu založil právě v dnešní Chřestové ulici, protože v těch místech bývala vhodná lehká půda z naplavené spraše," přiblížil počátky pěstování Vít Karas, bývalý ředitel Kulturního a informačního centra v Ivančicích.
Pochvalný dopis od Sissi je dodnes vystavený v muzeu
Z Ivančického chřestu se stala luxusní pochoutka, a tak se z jihu Moravy dovážel až na vídeňský dvůr. Díky tomu také městečko zbohatlo. "Chřest si oblíbila i císařovna Sissi, a dokonce poslala do Ivančic pochvalný dopis, že jí moc chutnal," uvedl Karas.
Dokument je od té doby vystaven v Ivančickém muzeu. Sláva delikátní a dietní zeleniny trvala až do první světové války. Válečná situace však nutila rolníky pěstovat více vydatné plodiny, a tak chřestovny z okolí Ivančic pomalu mizely. Na Worellův obchod s pazoušky později navázal Václav Missbach.
"V 70. letech se pokusil pěstovaní chřestu v Ivančicích obnovit předseda místního JZD," vzpomněl Karas, který sám na své zahrádce chřest pěstuje. Poslední větší chřestovnu měla v Ivančicích na konci 70. let střední zemědělská škola.
Jedinečnost a exkluzivitu místního pokladu určovaly jednak příznivé podmínky, jednak speciální technologie a postupy pěstování. "Na Ivančicku se totiž chřest pěstoval pod hliněnými hrnci. Nyní roste pod kopečky nahrnuté hlíny," vysvětlil Karas.
