Matka nenaučila batole jíst tuhou stravu a dítě kvůli tomu málem skončilo v kojeneckém ústavu. Chtěli ho tam poslat sociální pracovníci. Pro úřady je takové řešení jednodušší než věnovat čas rodině a proškolit ji v péči o dítě.
Do případu před pár dny muselo zasáhnout ministerstvo. Matka dostala asistenta a dnes desetiměsíční chlapec je doma. Měl štěstí. Na rozdíl od dvou tisíc jiných batolat, která loni přijaly kojenecké ústavy. Bylo jich nejvíc od roku 1998. Popisovaný případ, ale i mnoho podobných, povede k zániku takzvaných "kojeňáků".
Aby se podobné případy neopakovaly, chce totiž ministerstvo zakázat umisťování dětí do tří let do podobných zařízení. "Když už dítě musí kvůli vlastnímu bezpečí z rodiny pryč, půjde do pěstounské péče," tvrdí ředitel odboru rodiny a dávkových systémů ministerstva Miloslav Macela.
Zákaz stěhovat batolata do ústavů by fakticky znamenal jejich zánik. Zařízení v zemi prosadil v padesátých letech bývalý komunistický prezident Klement Gottwald. Kdysi fungovala i na Slovensku, ale to už je před lety zavřelo jako většina vyspělých zemí. Česko je tak v péči o děti v Evropě ojedinělé a zůstává na stejné úrovni jako některé země bývalého Sovětského svazu.
V ústavu dítě přichází o emoce
Kojenecké ústavy nahradí terénní pomoc přímo v rodině nebo pěstouni. "Během několika málo let chceme vytvořit systém péče, díky níž bychom problémy matek a otců řešili a dítě zůstalo doma. To má mít přednost před umístěním kojence do ústavu," vysvětluje Macela plán.
Když hovoří o zákazu, argumentuje dvěma body. Jednak tím, že Česko k tomu vyzvala mezinárodní organizace zastupující práva dětí UNICEF. "Zadruhé se v prvních měsících života kojence vytvářejí nervové spoje, které ovládají emoce. Nevzniknou, pokud dítě nemá jednu blízkou osobu. Je to nevratné poškození," poukázal Macela. V dospělosti může být člověk apatičtější a hůře projevuje city.
Lidé z kojeneckých ústavů však jsou přesvědčení, že jejich péče není špatná.
