"Profesor Absolon znal Macochu, ponor ve Sloupě a ponor Bílé vody u Holštejna. A bylo mu jasné, že když voda odtud teče, musí se někde objevit. A objevuje se v Macoše, což prokázalo barvení. Ale za celý život se Absolonovi nepodařilo dovnitř dostat," líčí s nadšením Bohuslav Koutecký u vstupu do Amatérské jeskyně poblíž Macochy.
V sobotu a neděli krátkou bezpečnou trasu navštívily tři stovky zájemců. Příští víkend se bude provádět opět, všechna místa jsou ale beznadějně obsazená.
"Absolon hledal tuto jeskyni celý život. Povedlo se to až nám v roce 1965, když jsme se prokopali shora do jeskyně 13C. Ale pak nám objevy zakázali akademici a my sem nesměli po dvacet let," vypráví. Byl u všech velkých objevů, které zmapovaly největší jeskynní systém v republice. "A stále nemáme prozkoumané všecko," dodává jedním dechem šedesátiletý amatérský jeskyňář, když s baterkou vede turisty do temné štoly.
Umělý vstup do jeskyně, asi 70metrovou štolu, vyrazili v roce 1973. "Byla součástí takzvané Ministerské trasy. To proto, že sem vodili různé potentáty. Přesto ale nese jeskyně název po nás, amatérech," vypráví muž, kterému jeskyňáři říkají Kocour.
Jakmile vyjdeme z umělé štoly, otevřou se před námi nečekaně velké prostory. Cestou do hlubin Amatérské jeskyně si musí každý sám svítit a taky dávat pozor, kam šlape. Betonový chodníček, zábradlí ani světla tu nejsou.
Zato krápníková výzdoba hravě předčí vše, co člověk může vidět v běžně přístupných jeskyních. "Tady můžete vidět zdejší unikát, strakaté stěny. Tmavý kámen je místy potažený vrstvou svítivě bílého kalcitu," ukazuje se zájmem průvodce.
Na trase se procházíme prostornými chodbami, jaké by tu člověk nečekal. "Ve skutečnosti jsme ale někde ve stropu jeskyně. Pod námi je dobrých patnáct metrů naplaveného štěrku," vypráví průvodce. Procházíme západní větví Macošského koridoru. Před lety tudy tekla Punkva. Pak si našla jiný průtok asi o dvacet metrů níž, kudy teče nyní.
Klesáme ještě asi o 20 metrů do nejnižšího místa prohlídky, tedy do hloubky 140 metrů pod zemí. "Každý rok tady při velkých deštích teče mohutný potok a zůstává tu voda. Pak musíme natáhnout neopren, podplavat sem a vodu odsát," popisuje amatérský jeskyňář.
Na konci dlouhé chodby míjíme neobvyklé vápencové převisy, které připomínají klobouček obří houby. "To všechno, na čem stojíme, je štěrk, který je sem nanesený. Na něj začal stékat vápenec, který horní vrstvu zpevnil jako beton. Pak sem ale vnikla zase povodňová voda. Ta nám horní vrstvu podemlela, proto dnes převis visí ve vzduchu," odpovídá na dotazy turistů Koutecký.
Skalnatými průrvami se prodíráme dál. Raději si všímáme kaluží na zemi než výzdoby okolo. Odměnou nám je obří zkosený dóm na konci trasy. Zastavíme se na hraně hluboké propasti. "Za ní se dá pokračovat ještě dvanáct kilometrů, ale člověk se musí místy plazit. Pak ale vidí mnohem větší dómy, než jsou tu," dodává jeskyňář. I čtyři sta metrů chodeb Amatérské jeskyně ale stálo za to.
"Známe všechny přístupné jeskyně v Krasu, ale tohle bylo něco úžasného. V jiných jeskyních průvodkyně zastavuje a ukazuje na každou maličkost. Tady toho bylo tolik, že ani nebylo možné se zastavovat," líčí nadšeně mladý muž, který jeskyni navštívil se synem.
Největší jeskyni správa Moravského krasu otevřela výjimečně u příležitosti 55. oslav vyhlášení chráněné oblasti. "Zpřístupnění ale neplánujeme. Jeskyně není zcela probádaná. A pak, jsou v ní nesmírně cenné živočišné druhy. Musíme to tu maximálně chránit," vysvětluje šéf správy oblasti Leoš Štefka.
