Historii mlýnů na horním a středním toku řeky Oslavy sepsal Vladimír Makovský a v pěti dílech ji vydala Vlastivědná a genealogická společnost ve Velkém Meziříčí. "Autor mě v roce 2006 požádal o pokračování, tedy napsání historie vodních mlýnů na dolním toku řeky Oslavy a jejích přítocích. Jeho práce končila Stejskalovým mlýnem v Tasově, na hranici historických soudních okresů Velké Meziříčí a Náměšť nad Oslavou," popsal Karel Stejskal. Poslední díl mlýnského seriálu začíná ve Vanči a postupuje dolů po řece Oslavě.
Mlynářský cechMlynáři na Náměšťsku byli organizováni v cechu, jehož artikule vydal v roce 1710 hrabě Jan Filip z Werdenbergu. Samy artikule mají 41 článků a obsahují nařízení o organizaci cechu či ceny za mletí. Dočteme se v nich například, že do čela byli ustanoveni dva cechmistři. Profesní spory musely být řešeny prostřednictvím cechu, jinak se viník vystavoval pokutě dvou zlatých a vyloučení z cechu. Jistá pravidla platila i ve vztahu mezi mistry, tovaryši a učedníky. Mistr přijímal učedníka do učení za přítomnosti dalších dvou mistrů na dobu tří let. Chtěl-li od mistra tovaryš či mládek odejít, musel to dát týden dopředu vědět. |
"V knize připomínám nejen mlýny na samotné Oslavě, ale také mlýny na potoce Jasince a Pucovském, Rathanské strouze, říčce Chvojnici a Neslovickém potoce," řekl autor. Na konci v Ivančicích popis končí v bývalém mlýně, který byl poháněn vodou z Oslavy, vracel ji ale už do řeky Jihlavy.
Práce na shromažďování materiálů trvala pět let. Karel Stejskal prolistoval vodní knihy i matriky. Probíral se zemskými deskami, starými mapami a údaje hledal i v Tereziánském a Josefském katastru. V mnohém mu pomohly i kroniky, které se ve mlýnech vedly.
Nabídne záběry z rogala
Na knížce je poznat i vztah autora k mlynářskému řemeslu. Pochází totiž z rodu Stejskalů, který vybudoval například mlýn na Skřipině, který najdeme na cestě mezi Mohelnem a obcí Kuroslepy.
Některé mlýny budou v knize zachyceny i z ptačí perspektivy. Tyto záběry byly pořízené z rogala. V archivech i šuplících mlýnů se zase našly unikátní historické snímky. Na dolním toku Oslavy nasbíral Karel Stejskal údaje o 24 mlýnech. Některé zanikaly a po čase byly obnovovány, jiné jsou už spíš jen zralé pro archeology.
A jak to vypadá s mlýny na Oslavě dnes? Mnohé jejich majitelé opravili a využívají pro svou rekreaci, někde je malý penzion, jiné chátrají. Některé si oblíbily i známé osobnosti. Třeba mlýn ve Vanči několikrát navštívil Karel Gott. Na pamětní stěně VIP osobností najdeme jeho věnování z roku 2010.
Místo s nápisem zůstalo původní nepřemalované, a tak má barva jiný odstín, než zbytek stěny, kde je například věnování Ivany Gottové z roku 2011 nebo přání Romana Horkého ze skupiny Kamelot. Ostatně v rovině "jedna paní povídala" se dokonce v okolí nedávno šířilo, že Karel Gott chce tento mlýn koupit.
Mouka se nemele nikde, ve čtyřech se ale vyrábí elektřina
Z mlýnů na dolním toku Oslavy se mouka nemele v žádném. Jen osm z nich přežilo období, kdy se v první polovině minulého století nahrazovala vodní kola turbínami, ale i ty vzaly politickým rozhodnutím v letech 1951-1953 za své a mlýny se zastavily.
Nejdéle byl s řemeslem aspoň trochu propojený mlýn na Skřipině, který sloužil jako sklad krmných směsí do doby, než vznikl skladovací komplex v Krahulově. Nebylo se čemu divit, mlýn byl v roce 1930 pečlivě opravený a třeba most, který se tehdy vybudoval, slouží dodnes a jeho oprava se chystá na letošní léto, tedy po více než 80 letech jeho fungování.
Do některých mlýnů se mohou zájemci podívat, některé (třeba trampy a výletníky oblíbený Vydrův mlýn pod Ketkovákem) se díky majetkovým tahanicím stal téměř nepřístupnou pevností. Život ve mlýnech se ale ani v dnešní době zcela nezastavil a v současnosti se ve čtyřech z nich točí turbíny, vyrábějící elektřinu.
