V pátek dopoledne se konala první zádušní mše za Jaroslava Šabatu v kostele Nanebevzetí Panny Marie. Na stejném místě se v sobotu od 17 hodin odehraje i druhá a jedním z kněží, kteří ji odslouží, bude i Václav Malý.
O úzkých kontaktech Jaroslava Šabaty s předními tuzemskými disidenty podal svědectví i publicista a režisér Břetislav Rychlík. Ten se v Brně stal tajným kurýrem Václava Havla.
Václav Havel v 80. letech využíval Břetislava Rychlíka jako prostředníka s tajnými zprávami pro Jaroslava Šabatu.
"Našel jsem kuriózní dopis od Václava Havla se vzkazem pro Jaroslava Šabatu. Václavu Havlovi se v osmdesátých letech zalíbila moje tehdejší adresa Gagarinova 7 (nyní Kobližná) a využíval mne jako poštovního holuba s tajnými zprávami pro Jaroslava Šabatu," popsal Břetislav Rychlík.
"Radost Václava Havla z toho, jak je konspirativní, mi přijde pořád prčovní. Bylo to někdy v době podepisování Několika vět. StB tehdy posílala signatářům dopisy od smyšlených lidí ze smyšlených adres urážlivé dopisy. Myslel jsem si, že je tohle bude jeden z nich, přišel z nenápadného jména Josef Novotný. Uprostřed byl ale vložený lístek od Havla," vysvětlil Rychlík.
Obálku prý už dávno vyhodil, na vzkaz si však vzpomněl. Jeho kopie rozdá přátelům na Šabatově pohřbu.
"Dodnes si přesně pamatuji, jak jsem ten dopis nesl k Šabatovi. Zazvonil jsem u něj na Jezuitské, ale tehdy se to muselo jmenovat jinak. Dopis jsem nesl pod tričkem, abych byl nenápadný. Nevěděl jsem, jestli mě policie nezastaví. Mohla zastavit kohokoliv a kdykoliv, za držení samizdatu se zavíralo. Havel i Šabata byli neustále sledovaní. Nejspíš i tyhle dopisy museli číst," popisuje atmosféru nesvobody Rychlík.
Konspirativních vzkazů od Havla přinesl Rychlík Šabatovi jen několik. "Je to pro mě připomínka vztahu dvou blízkých přátel a demokratů, proti kterým stála obrovská síla hroutícího se režimu," dodává Rychlík.
Od marxismu k pražskému jaru a Chartě 77
Jaroslav Šabata se narodil se roku 1927 českému otci a německé, leč velmi pro česky smýšlející a česky hovořící mamince v Dolenicích u Znojma. Rodinnou atmosféru odjakživa utvářelo "politizování". Mladý Šabata i v těžkých 50. letech hájil svobodu akademických diskusí bez směřování k partajním výhodám.
Šabatův tatínek byl sám přesvědčením skalní lidovec, který se jen těžce vypořádával s tím, že se jeho syn na gymnáziu za války zapletl s komunistickými idejemi. Těm jako mladý absolvent univerzity zůstal věrný a roku 1951 se stal asistentem marxismu-leninismu a později vedoucím katedry psychologie na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity (UJEP).
V 60. letech se Šabata projevil jako jeden z nejvýraznějších osobností reformního proudu KSČ i pražského jara v 60. letech.
Jaroslav Šabata byl první, kdo se 31. srpna 1968 ve Španělském sále Pražského hradu postavil proti vedení strany, které se vrátilo z Moskvy s kapitulačním Moskevským protokolem. Do budoucna se tak stal velkým terčem pro normalizační gardu v čele s Gustávem Husákem.
Jaroslava Šabatu vyloučili z KSČ při masové čistce roku 1970. A zanedlouho se za oblíbený normalizační paragraf "podvracení republiky" dostal šest a půl let natvrdo. I z vězení propašoval na motácích dopis britskému tajemníku komunistické strany Gollanovi a prezidentu Gustávu Husákovi, že v Československu jsou vězněni lidé i ze zcela legitimní "levé" opozice.
Vysloužil si za to nové obvinění. Z vězení se dostal krátce po Vánocích 1976 a vyšel tedy právě ve správné chvíli, aby s Jiřím Müllerem mohli v Brně zorganizovat podepisování Charty 77.
Další uvěznění otce Šabaty v roce 1978 trvalo devět měsíců. Režimu vadilo, že se český disent sešel na Sněžce s polským a že Šabata uveřejnil zásadní rozhovor v rakouském Expressu.
Jaroslav Šabata po revoluci působil ve vrcholné politice, stal se představitelem Občanského fóra a poslancem Federálního shromáždění. V letech 1990 až 1992 byl ministrem bez portfeje ve vládě Petra Pitharta, později vstoupil do ČSSD.
