Když se 7. července 1997 nad ránem přiřítila do Veselí nad Moravou rozbouřená řeka Morava a rozlila se do zahrádek, nikdo nečekal, že by povodeň mohla udeřit tak nebývalou silou.
Ještě když rozvodněná řeka začala "olizovat" bránu zámeckého parku u elektrárny a povodňová komise vyhlásila třetí stupeň povodňové aktivity, věřili Veselané, že koryto řeky velkou vodu valící se ze severu bezpečně provede městem dál. Třeba městskou část zvanou Benátky povodeň podle starousedlíků pravidelně postihovala dvakrát i třikrát do roka.
Veselí nad Moravou 10. 7. 1997
"Jezdil jsem se tehdy na kole každou chvilku dívat ke korytu, jak hladina Moravy stoupá. Měl jsem z toho pořád srandu. Až do chvíle, než se kolem páté odpoledne protrhl levý břeh Moravy u Vitovského ramene a voda se pak k večeru začala valit na Milokošť," vzpomíná na osudové chvíle, které obrátily místním lidem život vzhůru nohama, pamětník událostí Vladimír Groš.
To už se od rána hromadily pytle s pískem u Benátek a u potoka Svodnice u železničního mostu. Dva domy v Kožešnické ulici poblíž koryta řeky se ocitly pod vodou a ve veselském hotelu Rozkvět skončili první evakuovaní starousedlíci. Morava se začala na pravém břehu rozlévat do polí.
V té době už zábrany u přeplněné řeky pomáhají rozmísťovat desítky hasičů. "Vozili jsme tehdy s Pepou Zimovčákem (mistr světa v jízdě na vysokém kole - pozn. red.) pytle s pískem na kolečkách. Jeden za druhým. A já mu po chvíli řekl: Pepo, najdi si na to nějakého jiného blázna," vzpomíná na obrovskou dřinu teď už s úsměvem Groš, který se zabývá místní historií.
"Lidé nebyli připravení vůbec na nic"
Bývalá hráz tvořená starým korytem Svodnice po jejím rozorání zahrádkáři nedokázala vodu zadržet, a ta se tak začala valit na veselskou část Milokošť. Lidé přesto do poslední chvíle nevěřili, že by se dostala až k jejich domkům.
"Pytlovali jsme u Svodnice a všude možně a lidé nebyli připravení vůbec na nic. Někteří se snažili ochránit své domky z kotovic pytlováním na dvorcích," vzpomíná místní muž, který nechtěl uvést své jméno.
Stejně nechce na bolestné události vzpomínat většina těch, kterým velká voda v příštích dnech zničila nejen jejich domy - převážně nepodsklepené a postavené z hliněných kotovic - ale také veškerý majetek včetně oblečení.
"Nechci o tom už mluvit. Je to pryč," kroutí rezolutně hlavou žena středního věku z Milokoště. Při vzpomínce na začátek prázdnin před patnácti lety ale zesmutní. Těsně předtím, než velká voda přišla a vzala její rodině s tehdy malými dětmi všechen majetek, dokončila totiž s manželem opravu jejich staršího domku.
Po desáté hodině večer 7. července voda poblíž Milokoště přetekla i ochrannou hráz rybníčku Viťák. "To už byla na místě i dvacetičlenná skupina vojáků z Hodonína. V podmáčeném terénu jejich V3Ska s pískem tehdy zapadla," citovala z archivních záznamů mluvčí veselské radnice Petra Pavková.
V té chvíli si už sousedi v Milokošti klepali na okna a vzájemně varovali před nebezpečím jeden druhého.
