Umělec namaloval nohama stovky obrazů. Nyní je ukazuje na výstavě

Nikdy nepromluvil a odmala je upoután na invalidní vozík. Přesto dokáže devětapadesátiletý malíř Petr Šrámek prostřednictvím svých děl komunikovat. Nohou zvládne zachytit na plátno bezchybný obraz Ještědu, zříceninu nebo i lidský portrét. Reprodukce jeho pohlednic si posílají tisíce lidí po celém světě.

Malíř Petr Šrámek vyšel díky štětci a barvám z nejhlubší zatuchlé kobky. Zní to možná jako fráze, ale těžce postižený muž, který nikdy nepromluvil, dokázal komunikovat se světem až svým prvním obrazem. A svět se diví. Dnes už jsou totiž obrazů stovky.

Umělec je maluje nohou, jejich reprodukce si lidé kupují na pohlednicích nebo kalendářích. Malíř, který žije v ústavu v Hodkovicích nad Mohelkou, otevřel ve středu na krajském úřadě svoji další výstavu.

"Ten obraz jsme ani nikdy nevystavovali. Ale když jsem ho viděl, měl jsem husí kůži ještě tři dny," vypráví akademický sochař Ivan Kolman, přítel postiženého muže, kterého už dvanáctým rokem podporuje.

"Namaloval se totiž jako ukřižovaný a vystihl tím, jak se cítil. Neměl kontakt s lidmi, nedovedl se zeptat, požádat, domluvit se posunkovou řečí. Do té doby byl zazděný a z té kobky volal o pomoc. Nikdo ho ale neslyšel," vypráví Kolman, který mluví o malíři z Hodkovic jako o svém příteli.

Kdo je Petr Šrámek

Osmapadesátiletý malíř žije v Domově a Centru aktivity v Hodkovicích nad Mohelkou. Zpočátku obkresloval Ladovy nebo Trnkovy pohlednice, pak začal napodobovat Picassovy obrazy. Používal pastel, uhel, tempery i akryl. Od roku 1993 spolupracuje s nakladatelstvím UMÚN. To se zasloužilo o Šrámkovo přijetí do celosvětového sdružení umělců malujících ústy a nohama se sídlem v Lichtenštejnsku. Jeho díla vystavují i v zahraničí a vycházejí i jako kalendáře a pohlednice.

Jinak, než přes prostředníky se s osmapadesátiletým Šrámkem mluvit nedá. A také výstava nese symbolicky název Když slova nestačí ...

Sochař Kolman poznal handicapovaného umělce před jedenácti lety, v době, kdy začal portrétovat personál a spolubydlící z ústavu. Poznal talent a naznačil mu, že by měl autorské malířské vyjadřování upevňovat.

"Zásady techniky pochopil často lépe než zdraví"

Před tím se snažil věrně napodobovat Ladovy ilustrace. S Kolmanovými žáky byl také několikrát na "plenérovém pobytu" v jižních Čechách. "Zásady techniky pochopil často lépe než zdraví studenti," vzpomíná Kolman.

Na obrazech dokáže Petr Šrámek bezchybně vystihnout zříceninu Frýdštejn, stejně jako horský hotel na Ještědu. Jeho obrázky by se stejně dobře vyjímaly třeba i v knížkách pro děti. Věrně zachycené památky nebo přírodu kombinuje s postavami, snovými vizemi a humornými prvky. Podle Kolmana prý malíř disponuje i fotografickou pamětí.

"Všímá si každého detailu. V hlavě si to nahraje a pak z toho čerpá," přiblížil Kolman. I když to na první pohled vypadá neuvěřitelně, malíř je prý při tvorbě zcela soběstačný. Nohama si dokáže odšroubovat víčko od tempery, vytlačit barvu a zase ji zavřít.

"Má speciální židli, dáme mu malířské potřeby k nohám a on už všechno dělá sám," přiblížila Jana Lachmanová, ředitelka Domova a Centra aktivity v Hodkovicích nad Mohelkou. Podle ní namaluje dva až tři obrazy měsíčně v závislosti na velikosti, obtížnosti, detailech, ale i zdravotním stavu. Jeho dílo dnes čítá přes pět set obrazů.

Z výrazu Jiřího Šrámka lze vyčíst, že má z výstavy radost. I když ji nedokáže sdělit.

"Na výstavu se těšil, prožíval ji několik dní dopředu. Je to teď smysl jeho života, že dokáže být aspoň něčím výrazný a prospěšný. Malování mu velmi psychicky pomáhá. Malbou vyjádří i své pocity, bolesti, radost, smutek," uvedla Jarmila Šámalová, která se o umělce žijícího v ústavu od svých 15 let na vernisáži starala.