Příběh baseballových Draků: jak ze skautů vyrostli šampioni

Sedmnáct mistrovských titulů, mezinárodní věhlas, moderní stadion, perfektně fungující organizace se čtyřmi stovkami registrovaných členů. Baseballoví Draci Brno jsou dnes zavedenou a uznávanou značkou. Jejich historie začala před 40 lety, když se parta skautů "zbláznila" do tehdy exotické hry s pálkou.

Momentka z baseballového utkání Draci Brno - Minolta Pioniers. | foto: Monika Hlaváčová, MF DNES

Softbalový turnaj ve Zbirohu byl na počátku 70. let prestižním kláním, na které se sjížděli nadšenci z celé republiky. Občas však přinášel i úsměvné historky. Třeba když tým PS Slunce - dříve 8. junácký oddíl ze Starého Brna - nastoupil proti výběru Univerzity 17. listopadu pro zahraniční studenty, jehož latinskoameričtí hráči se kromě pokročilých softbalových dovedností mohli pyšnit také vymožeností v podobě rukavic pro každého člena týmu.

Zdálo se, že kluci z Brna nemají šanci, jenže... "Hrálo se s naším míčkem, který byl díky vystouplým švům o trochu větší než normální. A hoši z jižní Ameriky měli problém ho chytat, protože se jim do rukavic nevešel. Nakonec jsme prohráli jen o bod," vzpomíná Ota Holec, tehdejší vedoucí brněnského týmu.

Právě z něj se časem vyvinuli Draci Brno, se sedmnácti tituly za posledních osmnáct let absolutní vládci českého baseballu. Dnes jsou perfektně fungující organizací s širokou základnou, moderním stadionem a mezinárodními úspěchy. Před čtyřiceti lety však měla parta skautů k dispozici jen pár starých vyřezávaných pálek a míčů, které nic nevydržely. "To nám ale nebránilo, abychom se hře nevěnovali stále víc a víc," popisuje Holec.

Literatura nebyla, materiál se pokoutně vozil z Kuby

Původně se na táborech bavili jednodušší pálkovací hrou zvanou "pasák", který je chytil natolik, že se rozhodli založit softbalový oddíl. Ten vznikl na přelomu let 1972/73 na brněnské Vysoké škole zemědělské. "Učili jsme se tím, že jsme hráli, něco jsme zjišťovali od druhých a taky z literatury," přibližuje Holec.

Historie Draků

1972 - při sportovním klubu Slavia Brno VŠZ vznikl softbalový oddíl, jeho zakladateli byli členové bývalého junáckého oddílu Slunce.

1982 - po odchodu opor do konkurenční Techniky rozhodlo vedení oddílu o změně zaměření na baseball, jakožto olympijský sport. Od té doby se jeho seniorský tým pohybuje většinou na předních místech nejvyšší národní soutěže.

1993 - první tým se po roční pauze vrátil do nejvyšší soutěže. Ve jméně se poprvé objevují Draci a klubové barvy se mění z modré na černou. K týmu přišel 29letý americký kouč a nadhazovač Geoff Samuels.

1995 - Draci získávají svůj první titul a zároveň vyhrávají Český pohár. Na extraligovém trůnu zůstali nepřetržitě 16 let.

1998 - největší mezinárodní úspěch: Draci na Poháru mistrů evropských zemí zdolali San Marino a nakonec obsadili třetí místo.

1999 - do týmu přichází největší hvězda extraligy Pavel Budský a mistři z Brna procházejí sezonou bez jediné porážky.

2012 - po ročním kralování Techniky získávají Draci svůj 17. titul a zároveň slaví 40 let.

"Důležité bylo, že tento sport se hrál i na Kubě, takže padl argument, že jde o imperialistickou zábavu. Z Kuby taky většinou pocházel náš materiál, který se často vozil pokoutně." Hochům ze "zemědělky" nechyběl talent, hned v roce 1973 vyhráli dorostenecké mistrovství a poté také již zmíněný turnaj ve Zbirohu, díky čemuž byli pozváni do dlouhodobé celostátní soutěže.

V té době se k mladíkům trénujícím na škvárovém plácku v Juliánově přidal i jistý Igor Kratochvíl. "Na fotbal jsem byl levej, zato softbal mi šel. Byl jsem tlustý, a když jsem odpálil, tak to letělo daleko a ani jsem nemusel moc rychle běžet," líčí tehdejší benjamínek týmu.

Pionýrská softbalová léta trvala do začátku 80. let, kdy tým zažil nečekaný otřes. Brněnská Technika, už v tehdejších časech úhlavní rival "zemědělky", se rozhodla přejít na baseball, protože pomalejší softbal považovala za sport "pro ženy a důchodce". Možnost zkusit dynamičtější hru zlákala i šest opor tehdejšího oddílu Oty Holce.

"Pro mužstvo to byla docela rána a já měl tehdy jiné priority. Zrovna jsem zakládal rodinu a věnoval se práci, takže jsem neměl dost energie, abych šel baseballovou cestou, což mimo jiné vyžadovalo mnohem větší hřiště a významně větší nároky na vybavení," vysvětluje Holec, který proto v roce 1982 předchůdce Draků opustil.

Jejich vedení se ujal tehdy třiadvacetiletý Kratochvíl. "Kdybych si měl na někoho vsadit, tak by to on nebyl," přiznává Holec. "Ale smekám před tím, co se mu podařilo vybudovat." Kratochvíl měl potřebný zápal i organizační schopnosti, jeho hlavní baseballovou motivací však byla rivalita vůči Technice. "Cítil jsem se trochu zhrzený a naštvaný. Scvrkli jsme se na malé jádro, ale to nás semklo. Řekli jsme si, že teď začneme pořádně šlapat, a tak jsme šlapali," popisuje v současnosti majitel stavební firmy.

Americký "mesiáš" byl bojovník z chudé rodiny

Základem pozdější dominance Draků (tento název přijali v roce 1993) byly systematické nábory v 80. letech. "Baseball má výhodu, že jej můžou hrát doktoři se sestřičkami, rodiče s dětmi. Uplatní se v něm velký, malý, mrštný i tlustý, protože ten má páru. Navíc na pálce nehraješ pro sebe, ale pro své spoluhráče, aby se posunuli na další metu. Baseball tě naučí oddat se kolektivu a dostat to od něj zase zpátky," sděluje Kratochvíl.

Draci díky tipu od myslivce získali louku v Zamilovaném hájku v Řečkovicích, která měla sloužit jako retenční nádrž, postavili hřiště a postupně sílili. Přes veškerou konkurenci je však dovedl především jeden muž, který se zjevil zpoza oceánu. Tím "mesiášem" byl Geoff Samuels, který do Česka dorazil v roce 1992 jako součást rozvojového baseballového programu a domluvil se s Draky.

"Nevzali jsme nějakého Kubánce, kterých tady byl plný Zetor, ale kluka srdcaře. Najít ze sta Američanů jednoho schopného je velký problém, Američanů se tady vystřídaly mraky. Ale Geoff byl z chudé rodiny, ze sedmi sourozenců a byl hrozný bojovník. Navíc sem nepřijel na prázdniny, ale sedm let tady žil. Já jsem mu bezmezně věřil," oznamuje Kratochvíl.

V holohlavém Američanovi získal nejen prvotřídního nadhazovače, ale především muže, který ostatní pozvedl o mnoho úrovní výš. Díky disciplíně, píli a hladu po úspěchu Draci v roce 1995 dobyli první titul a na trůnu zůstali s jedinou výjimkou až dodnes. V roce 1998 se dokonce vmáčkli mezi tři nejlepší mužstva v Evropě.

Kde leží tajemství jejich úspěchu? "Geoff je jedna věc. Bylo to, jako kdyby Ovečkin s Jágrem šli učit hokej na Kubu. A taky to nebyl někdo, kdo se válí s batohem v hospodě a opíjí se," vyzdvihuje prezident Draků. "Ale rozhodující bylo, že se nám podařilo získat chytré a schopné kluky, kterými jsem se obklopil a kteří u baseballu vydrželi. (Manažer) Arnošt Nesňal to vede jako firmu se zaměstnanci a rozpočtem, máme to založené na profesionalitě."

A podle všeho dračí fenomén jen tak nezmizí. "Úspěch Draků není jen otázkou prvního týmu. Vytvořili několikagenerační systém, který se sám obnovuje: jednak úspěch přitahuje a také hráči-rodiče vedou k baseballu své děti. Je obdivuhodné, co dokázali," říká "otec zakladatel" Holec.

Samuels: Hrát baseball a být baseballový hráč jsou odlišné věci

V Česku nebyl pět let, vzpomínky na něj se mu však vybavují každý den. "Jsem vděčný, že se můj současný život zrodil v České republice. V Česku jsem rozjel svůj byznys, našel jsem tu svou nádhernou ženu a všechny tři naše děti mluví česky," sděluje v e-mailovém rozhovoru ze Spojených států Geoff Samuels.

Jemu pro změnu brněnští Draci vděčí za to, že pomáhal vybudovat jejich dynastii. Samuels byl na začátku 90. let jejich nadhazovačem, trenérem a především vizionářem. Jeho společnost se sportovními dresy a vybavením Draky dodnes sponzoruje.

Jaká je vaše nejsilnější vzpomínka na období v Česku?
V prvním roce u Draků jsem nahradil hodně starších hráčů velmi mladými chlapci. Na začátku jsme prohráli spoustu zápasů, ale na konci roku jsem cítil, že jsme nejlepší tým. Bohužel jsme nepostoupili do play-off a Igor (prezident klubu Kratochvíl) byl velmi zklamaný. Původně jsem chtěl v Česku zůstat jen rok, ale slíbil jsem Igorovi, že když mě přivede zpátky, vyhrajeme ligu. Moje nejsilnější vzpomínka byla vidět Igora plakat jako dítě, když jsme příští rok ligu vyhráli. Věděl jsem, že jeho slzy se netýkaly jen baseballu, ale všeho, co musel překonat. Moje druhá nejsilnější vzpomínka je pak na třetí místo v evropském Poháru mistrů. Člověk z České baseballové asociace mi řekl, že žádný český tým nejméně dvacet let nemůže porazit nizozemského nebo italského soupeře. My jsme to dokázali a myslím, že žádný jiný tým v historii tolik neoslavoval třetí místo. Tentokrát jsem brečel spolu s Igorem.

Jak jste se vůbec ocitl v Česku a konkrétně u Draků?
Byl jsem vybrán jako kouč v rozvojovém programu Major League a můj dobrý přítel Doug Thurman byl v Česku rok přede mnou. Byl ohromen krásou země, stejně jako nádhernými ženami a dobrým pivem . Mojí poslední zastávkou byl tým VSŽ (předchůdce Draků), kterému jsem pomohl do druholigového play-off. Pak mě požádala Technika, abych byl v příštím roce jejich hrajícím trenérem. Ale když to zjistil Igor, vysvětlil mi svůj vztah k Technice a řekl mi, že pokud se vrátím, musím zůstat u VSŽ. Odpověděl jsem mu, že se vrátím, pokud vyhrají druhou ligu, jinak půjdu do Techniky. Pak mě doma v USA brzo ráno probudil telefon, kde mi opilý člen VSŽ oznámil, že vyhráli druhou ligu a musím se k nim vrátit.

Překvapila vás úroveň českého baseballu?
Našel jsem spoustu hráčů s velkým potenciálem. Nejlepší hráči byli na překvapivě vysoké úrovni, zatímco ti nejhorší ze stejného týmu by měli hrát v nižší lize. Mou původní myšlenkou a doporučením bylo zredukovat počet týmů v extralize a umožnit nejlepším hráčům hrát co nejvíc kvalitních zápasů. Ale ligový prezident řekl, že zrovna plánoval opak, tedy přidat do extraligy víc týmů.

Co jste si pomyslel, když jste poprvé viděl tým Draků? Šlo v něm rozeznat budoucí šampiony?
Existuje film "Bad News Bears" o týmu hráčů, kteří všechno prohrávali. Ale na konci sezony z nich byl nejlepší tým a získali titul. Cítil jsem se jako u těch Medvědů (Bears). Entuziasmus Igora a některých dalších hráčů byl velmi motivující.

Co jste musel hráče naučit, aby se z nich stal tak silný tým? V čem převyšovali ostatní?
Spousta lidí mi říkala, že baseball v Česku je jenom koníček. Hráči často nechodili na trénink, přišli pozdě a některým se nechtělo tvrdě trénovat. Jedna věc je hrát baseball a velmi odlišná věc je být baseballový hráč. Pro téměř každé americké dítě je baseball sen, stává se způsobem života. Proto je potřeba mladším hráčům vštípit sen o baseballu a to byla velmi důležitá ingredience úspěchu Draků.

Jste hrdý na to, co jste s nimi dokázal?
Jsem hrdý na Igora, Arnyho (manažera Arnošta Nesňala) i na hráče. Jsem vděčný Igorovi, který byl po mnoho let jediným sponzorem, i všem ostatním sponzorům, že umožnili uskutečnit mé vize. Můj další cíl je, aby moje dcery hrály profesionální tenis a syn baseball. Už teď velmi tvrdě trénují.

Ceníte si víc hráčských, nebo trenérských úspěchů?
Jednoznačně trenérských. Jako trenér můžete hluboce ovlivnit lidské životy nejen na hřišti, ale i mimo ně. V mém posledním roce v Česku mi jeden bývalý hráč poděkoval za to, jak jsem jej v životě inspiroval, řekl mi, že jsem byl vedle jeho otce osobou, která jej v životě nejvíc ovlivnila. To je velké ocenění. Jako trenér jsem vášnivě prosazoval zdravý životní styl, nekouření a umírněné pití. Doufám, že i v této oblasti jsem měl nějaký vliv.

Byl jste tvrdý kouč?
Být oddaný a mít disciplínu je náročné, jako kouč jsem vyžadoval obojí.

Zkoušel jste se učit česky?
Rozumím skoro všechno, ale pořád mám problémy mluvit. Ale česky aspoň trochu mluvím téměř každý den.

Co bylo na životě v Česku nejzajímavější a co vám naopak chybělo?
Hodně jsem si užil výlety na chalupy, rád jsem si vyzkoušel český způsob života. Zaujalo mě, jak mnoho rodin má své chalupy nebo zahrady mimo město. Samozřejmě i historie země a všechny hrady a zámky jsou také velmi zajímavé. Ze začátku pro mě bylo výzvou jídlo, ale stále mi chybí český chléb.

Uvažoval jste někdy o návratu do Česka?
Plánuju přijet toto léto a velmi se na to těším.

Čím vším vás baseball obdaroval?
Baseball mi dal celý můj život: nejlepší vzpomínky, rodinu, práci i celoživotní přátele.