"Snad můžu prozradit, že Příbram o mě stála už dřív, ale prostě jsme se sešli až teď. V minulých dnech se mi ozval prezident příbramského klubu pan Starka, domluvili jsme si kafe a na něm jsme pak byli dohodnutí během čtvrthodinky. Moc se těším na spolupráci s tak charismatickými lidmi, jako jsou příbramský šéf Starka a trenér Straka," uvedl dále Švancara.
Měl jste i jiné nabídky?
Teď už by nebylo vhodné konkretizovat další nabídky. Jsem prostě šťastný, že můžu hrát první ligu dál a příbramské angažmá mi vyhovuje.
Příbram hrála v nedávno skončeném ročníku o záchranu. Jak vidíte šance tohoto mužstva v nejbližší budoucnosti?
Já jsem na boje o záchranu zvyklý, hrál jsem o ni až na Slavii vlastně v každém klubu. Ale tentokrát věřím, že o záchranu hrát nebudu.
Jak tedy vidíte příští šance Příbrami?
Určitě se v tabulce posuneme mnohem výš a věřím, že k tomu přispěju. Nikdy jsem v Příbrami jakou soupeř nevyhrál a teď věřím, že potrápíme i ligovou špičku, která je obrovsky vyrovnaná. Snad až na Plzeň a Liberec.
Troufáte si i v pětatřiceti být tahounem mužstva?
Samozřejmě. Pořád si věřím a všude, kde jsem byl, jsem patřil v ofenzivě k nejlepším. Potřebuje hlavně potrénovat, probíral jsem to s trenérem Strakou a po téhle debatě jsem se rozhodl zrušit dovolenou. Chci totiž přípravu začít s ostatními. Tak mám volno jen tento týden a v pondělí 17. června se hlásím na prvním tréninku.
Koho z příbramského týmu osobně znáte?
Ve Viktorce Žižkov jsem hrál s brankářem Hruškou a se záložníkem Koukalem. Hruška mi dokonce nahrával na ten můj Gól roku. A s Pleškem a Wágnerem jsem se potkával jako se soupeři.
A co říkáte na kuvajtského středopolaře Azíze?
Toho jsem dobře poznal, když jsme tady v Příbrami nedávno hráli. Mohl bych vám ukázat ten šrám na noze. Ale teď vážně, Azíz je technický hráč, šikovný, prostě fotbalista podle mého gusta. Věřím, že si spolu na hřišti budeme rozumět. Prý moc česky ještě nemluví, tak ho budu učit.
Co si myslíte o požadavku Brna, abyste v utkáních s ním nehrál?
Samozřejmě mě mrzí, že přijdu o dva ligové zápasy. Ale nedá se s tím nic dělat. Nejvíc mi to vadí kvůli Příbrami a já pořádně ani nevím, proč to Brno dělá.
Co vlastně za vaším odchodem z Brna vězí?
Tohle nechci komentovat. Teď před sebou mám novou výzvu, takže se upínám k Příbrami. A že v Brně proti mě asi něco mají, v tom mě utvrzuje fakt, že mě už nechtěli.
Jak jste se v Brně rozloučil?
O víkendu jsme hráli přátelák se Slovanem Bratislava, bylo to tak trochu moje loučení. Bylo to moc hezké, fanoušci vyvolávali moje jméno, potom jsem si s každým podal ruku a byl konec. Vůbec nechci o mém konci v Brně mluvit ve zlém.
Myslíte, že se do vašeho Brna ještě někdy vrátíte?
O tom v těchto dnech vůbec neuvažuju. Soustředím se na to, abych byl platnou posilou pro Příbram.
Jak to bude s vaší rodinou v Brně?
Právě tohle je mi moc líto, ale nedá se nic dělat. Bydlet budu v pronajatém bytě v Praze, odkud je to do Příbrami kousek. Šestiletý Dan jde v září do první třídy, takže tam ho nejspíš doprovodí jen manželka, malé Nikolce jsou čtyři. A když budu mít v Příbrami třeba dvoudenní volno, samozřejmě za rodinou do Brna zajedu.
