Byl to svět, ve kterém Kamil Lhoták (1912-1990) vyrůstal a stal se vlastně organickou součástí jeho díla. Pražská předměstí - ohrady, prkenné boudy, dílny, trafiky nebo osamělé domy se v jeho tvorbě snoubí s neuvěřitelnou silou tvořivé imaginace podpořenou četbou dobrodružné literatury.
Jiří Kolář charakterizoval Kamila Lhotáka slovy "sadař smíchu, roste sám...". Lhoták totiž malířství nikdy nestudoval - dostal se k němu pouze díky vlastnímu talentu. V roce 1939 měl první samostatnou výstavu, v témže roce se objevil jako host na expozici Umělecké besedy, jejímž členem se stal v následujícím roce. Od roku 1942 byl členem Skupiny 42, s níž vystavoval na všech jejích expozicích. Hlavním úkolem skupiny bylo prozkoumat po všech stránkách svět, v němž žijeme. Lhotáka s ní spojovalo především okouzlení městskou civilizací a technickým pokrokem.
Hned zpočátku bylo ovšem jasné, že je příliš velký "samorost" a že se jeho fantazie nedokáže zcela podřídit skupinovému programu.
