Na slavnostním večeru udílení Andělů působil spokojeně. Po uvedení do síně slávy populární hudby zazpíval dvě písně za doprovodu Luboše Maliny a tvrdil, že si připadal jako zamlada. A tak i zpíval. "Byl jsem šťastný, že jsem mohl zazpívat jenom s kytarou a živě. Tak jak jsem byl zvyklý, když jsem začínal. Tehdy jsem měl na škole svého kamaráda Jiřího Laurenta, což byl vynikající kytarista. Na tehdejší dobu plně progresivní. Spolu jsme si hráli a zpívali písničky, které jsme měli rádi. To mi dnešek připomenul," vzpomínal energicky tehdy pětasedmdesátiletý Bobek.
Na otázku, co by tehdy v začátcích odpověděl, kdyby mu někdo tvrdil, že jednou vstoupí do hudební síně slávy, se tvářil pobaveně. "Já bych ho neměl za blázna, o to nejde. Ale nemyslel bych si o tom absolutně vůbec nic. Nikdy jsem neplánoval být nějakou rockovou nebo country hvězdou. Dokonce to tak neberu ani dneska," vysvětloval Bobek.
"Když jsem začínal zpívat, ještě kdysi na fakultě architektury, byli mým prvním publikem spolužáci, překvapil mne jejich zájem. Kupodivu jsem ale zjistil, že je baví můj hlas, kterým jsem písničky zpíval. To považuji za naprostý zázrak a nikdy jsem to nečekal," dodával s pokorou.
A ve stejném duchu ve vzpomínání i pokračoval. "Vůbec jsem netušil, že z toho bude nějaká kariéra. Ale po pár letech úspěchů jsem zjistil, že pořád přibývá lidí, kteří mne rádi poslouchají. Jenže ani tehdy jsem si nemyslel, a jistě právem, že rádi poslouchají mne, ale že mají rádi hlavně ty písničky, které zpívám. Ty totiž nebyly vůbec moje, byly to americké šlágry z tehdejší hitparády. Tedy něco, co u nás vlastně nebylo ani povoleno. Když jsem je mohl zpívat, byl jsem šťastný."
S elegancí sobě vlastní popisoval i pocity, které měl z uvedení do síně slávy. "Člověk v mém věku už běžně žádná velká vyznamenání nedostává, natož v takových drobnostech, jako je populární hudba," říkal tehdy Bobek a svůj triumf slavil až do pozdních hodin.
Do budoucnosti se totiž nijak pesimisticky nedíval. "V těchto letech člověk nemá plánovat nic moc dalšího. Na druhou stranu člověk nemá ani právo to balit a říkat, že už nic neudělá. Takže co já vím. Třeba se něco vyvrbí," odpovídal ještě na otázku, zda v hudbě chystá něco dalšího.
Takhle Pavel Bobek v roce 2010 mluvil o své nové desce:
17. března 2010 |
