Projekt Život není černobílý je určen středním školám na Ústecku. Mezi školami má úspěch.
Projekt Think BigThink Big je celoevropský program skupiny Telefónica, který pomáhá na svět nápadům mladých lidí, kteří chtějí něco vytvořit nebo změnit ve svém okolí. Mladým lidé získají pro realizaci projektů nejen potřebou finanční podporu, ale i vzdělání a telekomunikační vybavení.  V ČR řídí program Think Big Nadace Telefónica a ročně tak podpoří přes 300 projektů. |
Co je cílem vašeho projektu?
Snažíme se o to, aby se na středních školách otevřel prostor pro diskusi o životě menšin. Já i moji kamarádi jsme členy České debatní společnosti, která funguje po celé republice. Nechceme studentům přednášet nudnou teorii, chceme je vtáhnout do diskuse. Loni jsme zorganizovali úspěšnou sérii debat na Olomoucku a letos začínáme v Ústeckém kraji. Oslovili jsme vedení dvaceti středních škol a všem se ten nápad líbil. Naše debaty proběhly v Litvínově, Chomutově a brzy se chystáme do Mostu.
Jak vlastně probíhá setkání se studenty?
Na začátku máme krátkou přednášku, jejíž součástí bývá také povídání o historii menšin. Ptáme se studentů, co ví o romské komunitě a většinou říkají: "Cikáni přišli z Indie, jsou to zloději, kradou slepice." Jenže tak jednoduché to samozřejmě není. Z našich výukových listů se mladí lidé dozvědí, jak se vlastně vyvíjela romská komunita a jak dnes žije. Pro většinu studentů i učitelů jsou to úplně nové informace. Někteří učitelé využívají naše výukové listy při výuce dějepisu.
A jaká je praktická část vaší prezentace?
Rozdělíme studenty do pětičlenných týmů, každý při debatě obhajuje jiný názor. Například jeden tým říká, že sociální dávky pro Romy jsou vysoké a druhý tým tvrdí, že jsou přiměřené. Jeden tým tvrdí, že tradiční patriarchální uspořádání romské rodiny je výhodné, a druhý tým tvrdí, že nikoliv. Na přípravu debaty mají půl hodiny, kdy vyhledávají informace, aby měli dost konkrétních argumentů při debatě. Studenti jsou často překvapení, že ty dávky rozhodně nejsou tak vysoké, jak se prezentuje v médiích a jak odlišné je fungování romských rodin od jejich vlastních.
Mají studenti někdy problém s tím, že obhajují něco, s čím nesouhlasí?
Obvykle se to nestává. Spíš se potýkáme s tím, že se stydí mluvit před ostatními. Na českých školách se neučí, jak mluvit na veřejnosti, a to je škoda. Náš projekt studentům ukazuje, že nejde jen o názor, ale také o to, jak ho prezentujete. Jsem si jistý, že kultivovaný projev se mladým lidem bude hodit nejen ve škole, ale třeba i při pracovním pohovoru.
Kdo vlastně projekt organizuje?
Všichni jsme studenti, naše akce děláme ve volném čase. Využíváme metodiku České debatní společnosti. Snažíme se shánět finance z různých zdrojů. Někdy je to obtížné, protože potenciální sponzoři si myslí, že takovéhle vzdělávání je zbytečné. Naštěstí se nám ale podařilo dvakrát získat podporu z programu Think Big od Nadace Telefónica. Díky těmto financím můžeme zaplatit cestovné a výrobu výukových materiálů. A je vidět, že naše akce mají smysl, protože už se nám ozývají školy z dalších regionů a mají zájem o studentské debaty. Jsem rád, že přibývá lidí, kteří nechtějí jen nadávat, ale mluvit o konkrétních problémech.
