Prvorepublikový dům v centru Brna. Zvoním. "Vy jdete ke klukům na večeři, že jo? Já jim moc fandím," říká starší paní, kterou na schodech potkávám a směruje mě do druhého patra.
Ocitám se v prostorném, stroze vybaveném bytě. V jedné místnosti tři stoly a dvanáct židlí, v druhé dva sporáky, obří stůl – a gauč. Na zdech visí obrazy od brněnského malíře Vladimíra Kokolii.
Jak vypadá menu v Debutu    Když vaří Vladimír 1. Ztracené vejce se salátkem a domácí bagetou 2. Rukolový krém s krutony 3. Roastbeef s aioli a baby špenátem Když vaří Joža 1. Pečená paprika s kozím sýrem 2. Boeuf bourguignon 3. Creme caramel |
A pod nimi sedí jeho syn, taky Vladimír. Jsme v Debutu. Prvním místě na jihu Moravy, které se dá popsat jako bytová restaurace. Tedy v místě, kde vám uvaří domácí pán nebo paní, vy zaplatíte za suroviny a užíváte si intimního prostředí pro pár předem nahlášených hostů.
Ačkoliv zakladatelé Debutu, třicetiletý designér Vladimír Kokolia a šestadvacetiletý programátor Josef Skládanka, se označení bytová restaurace zuby nehty brání.
"Oba rádi vaříme a často jsme dělali večírky spojené s jídlem pro přátele. Časem jich bylo víc a víc, a já mám třeba doma tři malé děti, takže nebylo vždy únosné pořádat setkání tam," popisuje Kokolia.
Pronajali si byt u Úvozu a splnili si sen. "Debut samozřejmě není opravdová restaurace. Náš záměr je pořádat občasné zážitkové, kulinářské večery pro uzavřený okruh hostů. Přátele, ale klidně i přátele přátel," dodává.
Na večerech nechtějí vydělávat, jen splatit náklady, tedy suroviny a nájem. "Jako když vám domů přijdou kamarádi a vy jim řeknete: Přispějte mi na toho humra," vysvětluje Kokolia, že Debut bude jen jejich občasný koníček, ne zdroj obživy.
"Samozřejmě se nevyhýbáme zodpovědnosti vůči úřadům a zákonům, takže hledáme cestu, jak nic nezanedbat," dodává, že uvažuje o založení občanského sdružení či zřízení živnosti.
Otevírací doba? To tu není
Debut nemá stálé menu, pořádají tu dva večery týdně. Jednou vaří Kokolia, jednou Skládanka (nazývají se i na webu familiérně Vladimír a Joža). Každé místo u stolu je třeba předem rezervovat, minimálně musí přijít šest hostů, strop je dvanáct.
Cena za večer (v níž je zahrnuto jídlo, víno a voda) je okolo dvou až tří set korun, podle ceny surovin, které zrovna potřebují.
Co je bytová restauraceVe vlastních domech je provozují kulinářští nadšenci – většinou amatéři. Připraví menu, rozešlou nabídku okruhu zájemců a ti nejrychlejší pak s hostiteli usednou ke stolu. Bytové restaurace už jsou ve světě běžné, třeba na Kubě fungují takzvané paladares už skoro dvacet let. Asi nejznámější česká bytová restaurace Na Faře je otevřena od září 2012 v Kmetiněvsi, malé vesnici na Podřipsku. Jak to funguje Termín konání večera i menu Debut zveřejní na www.byt-debut.cz i na facebookovém profilu. Zájemci si rezervují místo přes formulář na internetu (minimální počet účastníků je šest, maximální dvanáct). On-line rezervace se uzavírá dva dny před konáním, poté se místo rezervuje telefonicky. Večer na Gorkého 50 začíná v 19 hodin, trvá zpravidla do 22 hodin. |
A proč to tedy vlastně dělají, když není cílem vydělat? "Baví nás vařit. A poznávat nové lidi. Nejsme nějaká seznamka, ale už první večery nás překvapily tím, jací lidé se tu sešli a jak to bylo fajn," shrnuje Kokolia.
První večer byl minulý týden. "A byl super. Přerostl v neplánovanou degustaci vína, sešlo se deset mladých lidí, co se předem neznali, ale hned si sedli, automaticky opadly veškeré formální přetvářky," vzpomíná Skládanka.
Večer nějak zásadně nemoderují, ale čas na hovor s hosty si najít chtějí. "A vymýšlím i program, třeba mám kamarádku, co skvěle praží kávu, to bych rád propojil," říká Kokolia.
U nás doma vaří chlapi
Kde vlastně vzali kuchařské ostruhy a odvahu kuchtit pro dvanáct zvědavých lidí? Oba vaří, v Česku ještě pořád trochu netypicky, odmala. "U nás doma vždycky vařili muži, byl jsem od dětství zvyklý pomáhat tatínkovi. A přeneslo se to do role, že teď vařím já," říká Skládanka.
Kokolia to z legrace nazývá jako společnou posedlost. "Já si v patnácti místo stěžování si na domácí jídlo zkusil uvařit svoje a zjistil jsem, že mi to chutná víc, že chci experimentovat. A máma byla tak tolerantní, že se neurazila, a naopak mě podpořila. A pak jsem zjistil, že vzdálený příbuzný byl kuchař v Bílém domě, takže možná nějaké kuchařské geny v krvi mám," směje se a ukazuje na kuchařku na parapetu – je to ona, podle ní se v Bílém domě vařilo a je k nahlédnutí i tady.
V Debutu budou vařit všechno. "To mi přijde nejzábavnější. Nejsme třeba mexická restaurace. Nevaříme mexicky a nejsme ani restaurace. Chci vařit všecko, třeba se těším na vietnamské menu, které teď tři měsíce piluji a zakončil jsem to návštěvou u vietnamské paní z Vyškova, která zkontrolovala, zda vařím dobře a pokud možno autenticky. Jindy uvařím italské jídlo. Nebudeme se svazovat," popisuje Kokolia. Řeší jen suroviny, ty chce kvalitní.
Pro jeho kolegu je vzorem francouzská kuchyně. "Zvu na boeuf bourguignon! A moje menu snů jsou ryby, konečně mám důvod koupit obrovskou kambalu," raduje se Skládanka.
Jednou z nejtěžších věcí do začátku, shodují se oba, bylo sehnat vhodný byt. "Majitelka domu nám vyšla velice vstříc, v podstatě kdekoliv jinde jsme byli lidem podezřelí. Mysleli, že chceme pořádat bujaré pitky nebo točit pornografii," směje se Kokolia.
V Debutu budou večery zhruba do dvaadvacáté hodiny – i s ohledem na noční klid.
A proč si vlastně nezaložili normální restauraci? "Kdybychom chtěli restauraci, máme ji. Ale já nechci vařit denně dvanáct hodin, je to prostě koníček," říká Skládanka.
