Kromě tohoto skvostu ale Špidla ladil třeba i klavíry v brněnských ulicích. A i když ty se kvůli nestálým povětrnostním podmínkám nikdy nedají udržet úplně naladěné, za radost, kterou do ulic přináší, podle něj trochu toho neladění stojí.
Jaký je to pocit hrát na nový klavír Filharmonie Brno? Je i pro ladiče tak výjimečný jako pro klavíristu?
Je to opravdu výjimečně krásný nástroj (více o novém klavíru čtěte zde). Jak zvukem, tak na pohmat. Je celý precizně seřízený, jeden tón je jako druhý.
Čtyřkou na ČeskouPravidelná rubrika jihomoravské MF DNES, při které během šestiminutové cesty tramvají z hlavního nádraží na Českou redaktorka vyzpovídá vybranou osobnost. Tentokráte ladiče pian brněnské filharmonie Milana Špidlu. |
Už jste někdy pečoval o podobně špičkový nástroj?
Ladit klavír v Janáčkově divadle, který se pořizoval tak před třemi čtyřmi roky, byl podobný zážitek.
Nový klavír do filharmonie přicestoval z Hamburku a je úplně nový. Jakou potřebuje péči?
Od minulého pondělka jsem ho chodil ladit každý den. Každý nový nástroj se musí dolaďovat, aby si struny zvykly, usadily se, přizpůsobily se teplotě a vlhkosti v místnosti. Takto časté ladění si nový zaslouží určitě půl roku, pak stačí méně často.
Poznáte při ladění, kdo předtím na klavír hrál?
Spíš než klavírista to ovlivní skladba, jak je razantní a jak ji člověk hraje intenzivně. Třeba takový Sergej Prokofjev, jeho skladby jsou velice intenzivní. Zvuk klavíru ale ovlivní i řada dalších věcí, mnohdy trochu nečekaně. Nedávno jsem například ladil klavír v Olympii před Mezinárodním dnem žen a kolem něj byly na začátku růže. A když pak tyto růže během dne rozdali ženám, zněl klavír najednou jinak, protože růže předtím část zvuku pohltily.
Máte vadu zraku a sluch je nejen váš pracovní nástroj, ale i jeden z důležitých smyslů. Jak vám zní Brno, když jdete po ulici?
Já už to teď tolik nevnímám, po ulicích spíše jen pospíchám za nástroji… Brno je přelidněné. Proto také bydlím na vesnici, kde mám klid.
Znělo vám město v minulosti příjemněji?
Určitě, ale bylo to i tím, že jsem nemusel tolik pospíchat a měl jsem více času poslouchat okolí. Třeba cestou na konzervatoř, kde se také starám o klavíry, se mi vždy moc pěkně poslouchal lužánecký park.
Jak se vám poslouchají pouliční hudebníci?
Řeknu to trochu jinak. Mě baví chodit třeba na soutěže hudebních škol. Líbí se mi nadšení dětí, v jejich hře je cítit, že je to baví. A že jim to občas někam uteče? To je kouzlo živého vystoupení, není to dokonalá konzerva na cédéčku.
Takže i hudebníci na ulicích pro vás mají takové kouzlo?
Jak kteří... (smích)
A co říkáte nedávno vzniklé iniciativě Klavíry v ulicích?
Je to výborný nápad. Ostatně také jsem je na podzim ladil.
To jsou ale většinou dost vysloužilé klavíry, ne?
To ano, ale naladit se určitě dají, i když ne úplně.
