Odchodem Ondřeje Lišky jste se dostala do čela Strany zelených, řídíte i radnici v Novém Lískovci, jste brněnskou zastupitelkou, teď i jedničkou brněnské kandidátky v podzimních komunálních volbách. Není toho moc?
Je pravda, že když jsem na lednovém sjezdu kandidovala na místopředsedkyni strany, musela jsem si to pořádně rozmyslet. Eventualitu, že se můžu ocitnout i v čele strany, jsem si tehdy moc nepřipouštěla. Rezignace Ondřeje Lišky mi neudělala radost, na druhou stranu jsem taková, že když se k nějaké zodpovědnosti přihlásím, tak z toho pak neutíkám. Řízení Strany zelených je neplacenou funkcí. Znamená to hlavně, že nemám osmihodinovou pracovní dobu, ale že pracuji téměř nepřetržitě.
Jana DrápalováNarozena roku 1962, absolventka Vysoké zemědělské školy v Brně. Pracovala jako zootechnička. V roce 1994 byla poprvé v zastupitelstvu Brna jako nezávislá na kandidátce Strany zelených. Tam vstoupila v roce 2003. Od roku 2002 je starostkou Nového Lískovce. |
Která z funkcí vás tedy zaměstnává nejvíc?
Je to práce starostky Nového Lískovce. Nejen že mě nejvíc zaměstnává, ale také mě nejvíc naplňuje. Člověk za sebou vidí konkrétní věci, které fungují. Vidí, že přímo slouží lidem.
Budete obhajovat už čtvrté volební období, máte za sebou tedy dvanáct let v čele Nového Lískovce. Čím si úspěch vysvětlujete?
Vždycky jsem k tomu přistupovala tak, že ta práce není o tom, sedět v kanceláři u počítače, i když i tam často sedím, ale že je to spíš práce mezi lidmi, mluvit s lidmi a snažit se vyhovět třeba i malým požadavkům. Ale když člověk jednoduše vnímá, co se kolem něho děje, a naslouchá lidem, tak spoustu problémů dokáže vyřešit. Budu taky dokončovat dvacátý rok v zastupitelstvu města. Troufnu si tedy říci, že o chodu Brna, magistrátu i městských organizací už toho dost vím. Netvrdím, že práce primátora je jednoduchá, ale myslím, že se mezi lídry ostatních kandidátek neztratím.
Má starostka-žena jiný přístup než starosta-muž?
V některých prioritách určitě ano. Třeba u nás v Novém Lískovci jsme dobrou ženskou intuicí dokázali předejít tomu, že u nás vůbec nenastal nedostatek míst v mateřských školkách. Ze všech brněnských městských částí jsme na tom teď v podstatě nejlépe.
Vnímáte to tak, že jste na vrcholu kariéry?
Snažím se do politiky nemíchat osobní život. Vzhledem k tomu, že čekáme narození druhého vnoučete, tak především prožívám velmi pěkné období v osobním životě. Nedokážu říci, jestli je to vrchol mé kariéry, určitě se ještě do důchodu nechystám.
Ptám se proto, zda byste si troufla Stranu zelených vést i dlouhodobě?
To bude záležet na tom, jestli budou kolegové považovat můj způsob vedení za přínosný. Na lednovém sjezdu jsem na pozici první místopředsedkyně měla velkou podporu, a to napříč názorovými proudy. Je tedy šance, že by strana z období mého vedení vyšla ještě stmelenější, něž byla dosud.
Se Stranou zelených přece jen určité vnitřní spory spojeny jsou. Jak se na to díváte?
Spíš si myslím, že Strana zelených není zdaleka tak rozhádaná, jako se obecně myslí. Traduje se to spíš z minulosti. Ale především za dobu vedení Ondřeje Lišky to už vůbec není pravda a já bych v tomto směru ráda pokračovala. Myslím, že je to i moje silná stránka, umím hledat kompromisy mezi různými názorovými proudy, umím lidi přesvědčit, aby se domlouvali.
Ve vedení zelených je to v poslední době takový brněnský tandem. Ondřej Liška byl z Brna, pak vy, Martin Ander v místopředsednictvu, je to tak, že kořeny strany vychází z Brna?
Je potřeba říct, že v Praze a v Brně máme prostě největší voličskou základnu a že v těchto dvou městech je strana i nejsilnější. Logicky z toho pak vyplývá složení předsednictva strany, kde má silné zastoupení Praha a Brno.
Ze štěpení Strany zelených, ale i mimo ni vznikají nová politická uskupení, třeba hnutí Martina Bursíka LES či brněnská iniciativa Žít Brno. Jak vnímáte tato uskupení?
Jan Hollan (brněnský vědec, člen předsednictva strany LES a otec aktivisty a spoluzakladatele hnutí Žít Brno Matěje Hollana - pozn. red.) se dlouhodobě zabývá ochranou klimatu a myslím si, že vzhledem k tomu, že je to tématem i Martina Bursíka a vzhledem k tomu, že jsou dlouholetí přátelé, byl důvod jeho odchodu jasný. Hollan sám, když to oznamoval, straně říkal, že se na naší spolupráci v Brně nic nemění. Co se týče Žít Brno, tak případnou povolební spolupráci rovněž nevylučujeme, programově jsou ty kandidátky poměrně blízké. Ale naše zkušenost s reálnou komunální politikou je podle mě nesrovnatelně větší.
V Brně přibývá žen ve vrcholných funkcích, nově máme i ombudsmanku. Jak se vám daří čelit mužům, vysokým politikům?
Je pravda, že ze začátku, zhruba před dvaceti lety, když jsem do komunální politiky vstupovala, tak jsem ten handicap trochu cítila, ale dnes to vůbec nevnímám. Myslím, že je spousta žen, které jsou velice schopné, mají respekt, protože za nimi je práce prostě vidět. Je ale asi pravda, že se na takové pracovní pozice žena více nadře. Musí mnohdy obětovat i více ze svého osobního života, což si myslím, že je ten hlavní důvod, proč to spousta žen udělat nechce, i když by ty kvality měla. Já jsem ale vždycky sportovala, jsem trochu i soutěživý typ, takže i ta fyzická kondice mi pomáhá zvládat všechny povinnosti.
Přece jen, setkala jste se někdy s takovou diskriminací?
Jsem původní profesí zootechnička, když se do mě občas někdo pokoušel rýpat, tak jsem třeba řekla něco ve smyslu, že se velkých zvířat nebojím, protože jsem ve své původní profesi dělala s většími. Je potřeba se nenechat zahnat do kouta.
