O své zkušenosti a také nutnosti nebát se začít s laickou resuscitací, vyprávěl spolu s dalšími záchranáři žákům hradeckých základních škol při čtvrtečním Evropském dnu záchrany života v Hradci Králové.
„Na škole jsme si kdysi resuscitaci zkoušeli na figuríně, takže podvědomě víte, co máte dělat. Šlo ale o malé díte, tak jsem si nebyl jistý frekvencí vdechů a masáže srdce. V tom mi pomohla operátorka,“ vzpomíná Ulrich.
Děvče se mu asi po sedmi minutách podařilo rozdýchat a hned ji předal posádce záchranářského vrtulníku.
„Když jsem dceru našel bez známek života, první, co jsem si řekl, bylo: průšvih. Ale i díky osvětě mi bylo hned jasné, co bych měl dělat. Jak se říká „soustředit se na 100 procent“. Tehdy jsem to zažil asi poprvé v životě. V tu chvíli mi bylo úplně jedno, co se kolem děje, nic jsem nevnímal, nad ničím nepřemýšlel,“ popisuje mladý otec událost, o které se mu ještě stále nemluví moc dobře.
Ve vrtulníku, který mu tehdy přilétl na pomoc, byl lékař hradecké záchranky Anatolij Truhlář, který spolu s kolegy připravil pro děti i dospělé osvětový den v hradeckém obchodním centru Futurum.
Akci zaměřili na žáky 5. až 7. tříd, protože jim chtějí ukázat, že i v jejich věku jsou schopni zachránit život někomu, komu přestalo bít srdce. „Srdeční masáž jsou schopny provádět i děti od dvanácti let. Šestileté by pak měly dokázat zavolat na linku 155 a přivolat na pomoc někoho z dospělých,“ říká Truhlář.
Spolu s kolegy z České resuscitační řady se nyní pokouší prosadit u Světové zdravotní organizace WHO a Ministerstva školství, aby se děti už od základních škol povinně alespoň dvě hodiny ročně učily resuscitaci. „Většina případů, kdy je laická resuscitace potřeba, se totiž stává doma v rodinách,“ upozorňuje lékař.
Důchodkyně zachránila manžela
Silný zážitek mají i manželé Bohuslava a Miroslav Zámečníkovi, kteří na první pohled působí jako běžní čeští senioři. Miroslav si ale spokojený život, který rád tráví na zahradě a na motorce, může užívat především díky své ženě, která před půl rokem zachovala chladnou hlavu a s pomocí operátorů a lékařů hradecké záchranky dokázala manžela přivést znovu k životu, když doma náhle zkolaboval.
„V tom okamžiku jste v takovém šoku, že pořádně nevíte, jestli máte volat sanitku, nebo hned začít poskytovat první pomoc,“ vypráví Bohuslava Zámečníková.
Nakonec duchapřítomně zavolala na linku 155 a podle rad operátorky začala manželovi nepřímo masírovat srdce.
„Celých 10 minut, než přijela záchranka, jsem manžela oživovala. Bylo to náročné nejen psychicky, ale i fyzicky,“ přiznává sedmašedesátiletá žena.
Co se dělo po příjezdu záchranářů, to si už nepamatuje. „Byla jsem tak vyděšená, že jsem ani nevěděla, jestli jsem všechno dělala správně,“ říká Zámečníková. „Vidíte, že ano,“ rozesměje se její manžel, který se do půl roku vrátil do života bez následků. To se mohlo podařit jen díky rychle zahájené laické resuscitaci.
V kraji přežije zástavu srdce 11 procent lidí
„Chtěli bychom poděkovat nejen jemu, ale všem záchranářům,“ shodnou se vděčně oba manželé, kteří svým příběhem s dobrým koncem přispěli k tomu, že v Hradci Králové je šance na přežití při srdeční zástavě nejvyšší z celého regionu.
„Tato šance je šestnáctiprocentní, což je vynikající číslo i z celoevropského měřítka. V celém Královéhradeckém kraji přežije zástavu srdce 11 procent lidí,“ cituje statistiku Truhlář. S kolegy v kraji za rok vyrazí asi ke čtyřem stovkám takových případů, z nich na území krajského města je 80 až 100.
„Kolem 70 procent případů se stane v domácím prostředí, proto se snažíme základy resuscitace vysvětlovat už dětem na základních školách,“ říká lékař.
