„Chci se konečně podívat za polární kruh, chci vidět polární záři, o které jsem dlouho snil,“ říká Martin Nešpor. Jak dlouho bude na cestách, vůbec netuší. „Uvidím, kam mne vítr zavane, kdo mi zastaví a kde se ocitnu,“ neplánuje příliš dopředu.
Na cesty vyráží s batohem na zádech a bez jízdenky. Spát bude pod širým nebem, dopravovat se chce stopem. Také proto cestuje sám.
„Cesta stopem na sever má asi větší šanci, když budu samotný. Přeci jenom dva jsou více než jeden a pro řidiče to může být bezpečnější, respektive to na ně tak může působit,“ domnívá se.
„Zajímá mne, jaké je to stopovat v zimě, jak reagují řidiči na promrzlého stopaře a jestli je vůbec ve velkých mrazech a nehostinné krajině možné dostat se až na samotný sever Norska,“ říká cestovatel.
Stravovat se chce formou dumpster divingu. „Když si to volně přeložíte, tak to může být potápění v kontejneru. Což není daleko od pravdy,“ vysvětluje. Není to ale žádné přehrabování v popelnicích.
„Ve Skandinávii praktikují, že zboží, kterému prošla záruční lhůta, dají do speciálních kontejnerů a je zadarmo pro lidi, kteří o něj mají zájem,“ vysvětlil cestovatel. Z České republiky chce vyrazit s minimem zásob. „Nejsem však naivní. Peníze na jídlo mít budu,“ směje se Martin Nešpor.
Cíl je vidět polární záři. Když se nepovede, nevadí, říká dobrodruh
O tom, že podobný způsob cestování je vlastně docela bláznivý, dobře ví a počítá i s možným neúspěchem.
„Vím, co chci zrealizovat a kam dojet, svůj záměr znám a chápu, že ne vše teď bude záležet na mně. Uvidíme, jestli budou řidiči zastavovat, jestli budou vůbec auta jezdit,“ podotýká mladý cestovatel.
Podle něj je jeho další výprava zkrátka takový pokus nechat se vyvézt až na samotný sever Evropy. „Je taky docela možné, že budu mít jen smůlu. Pokud to prostě nepůjde, tak to nebudu lámat přes koleno a využiju jeden z mých náhradních plánů,“ netají se tím, že má i vedlejší cíle.
Jisté je, že jeden z nich si určitě splní. „Mým cílem je dosáhnout Nordkappu a přespat tam v zimě ve stanu, zkusit tam dostopovat, vidět polární záři, ale hlavně zažít cestovatelskou svobodu, a to se mi splní už kousek za Mikulovem,“ vyznává se dobrodruh, který si „v civilu“ vydělává podnikáním.
Za procestované peníze mohl mít nové auto
Na cestu za poznáním skandinávské kultury a mentality, krásami zimní přírody a především za polární září se vydá 14. ledna. Vracet se chce přes Finsko, možná i Rusko a Pobaltí. Kdy se vrátí, netuší. Možná až za tři měsíce.
V poutích za krásami přírody Martin Nešpor rozhodně není nováčkem. Kromě loňského přechodu Bajkalu má za sebou pokus o výstup na sedmitisícovku Pik Lenina v červenci. I když tehdy výstup nedokončil.
„Svůj výstup jsem musel ukončit v táboře C3 ve výšce 6 280 metrů nad mořem, nepodařilo se mi dostatečně se aklimatizovat vzhledem k celkové únavě a vyčerpání organismu. Ale i tento zdánlivý neúspěch má velkou hodnotu. Hlavně když jsem se v noci rozhodoval, jestli se pokusím o vrchol nebo ne. Ego nezvítězilo a já šel dolů. Chvíli jsem z toho byl zklamaný, ale potom mi došlo, jak důležité rozhodnutí jsem udělal,“ říká mladík, pro kterého je cestování velkou vášní.
„Za peníze utracené za cestování bych mohl mít třeba nové auto nebo spoustu proflámovaných večerů plných drahých drinků. Ale já z toho nic především nechci ani nepotřebuji. Kromě nespočtu nových zážitků, poznání dalekých míst i zajímavých lidí si odnáším to, co mi nikdo nevezme. Říkám tomu duševní vlastnictví, kde je mimo jiné spousta lidskosti, pokory a lásky.“
