Jak vás napadlo založit firmu na ekologické čisticí prostředky?
Bydlela jsem se svým bývalým manželem na vesnici a měli jsme u domu septik, což je zařízení sbírající odpadní vodu. Postupně nám začalo docházet, že není jedno, co do toho kanálu pouštíme. Nemůžete tam totiž splachovat moc chemikálií, protože by vám to ten septik vyřadilo z provozu. A netěšila mě samozřejmě ani skutečnost, že mi jeho obsah prosakuje do záhonů s mrkví. Tak jsem začala hledat nějaké řešení a narazila přitom na mýdlové ořechy, které mi dovezla kamarádka ze zahraničí.
Co to vlastně mýdlové ořechy jsou?
Jsou to plody stromu, který roste v Himálaji na území Indie a Nepálu. Lidé je tam odjakživa používají na očistu těla, Indky si jimi také myjí vlasy. A pak přišli na to, že se dají použít i na čištění prádla, protože obsahují přírodní saponát saponin.
Jak se používají?
Hrst ořechů se zabalí do látkového sáčku a ten se vloží spolu s prádlem do pračky. Protože však tenhle způsob použití někomu přišel náročný, rozhodli jsme se ořechy zpracovat do tekuté nebo práškové formy. Ořechový gel a prášek se aplikují stejně jako konvenční prostředky, akorát na rozdíl od nich představují mnohem menší ekologickou zátěž. A navíc prádlo změkčují, takže už není třeba přidávat aviváž.
A cenové srovnání?
Ořechy jsou levnější. Protože je k nim však na více znečištěné prádlo vhodné použít další prostředky, vyjde to ve výsledku cenově přibližně stejně jako klasický prací prášek.
Ale vyperou stejně dobře jako klasický prací prášek?
Je to přírodní mýdlo, takže nečistí s takovou razancí. Musí se proto někdy kombinovat třeba s kyslíkovým bělidlem, které se dnes už přidává do všech pracích prostředků místo chloru. Pokud perete ořechy bílé prádlo, může se vám stát, že časem zešedne. Ale použitím bělidla tomu předejdete.
Zájem o ekologické produkty všeobecně roste. I o mýdlové ořechy je zájem?
Loni jsme vyrostli zase asi o čtyřicet procent. Ale ekonomické výsledky pro nás nejsou primární.
A co tedy?
Našim heslem je: Nepracujeme, abychom vydělávali peníze, ale vyděláváme peníze, abychom mohli sloužit světu.
Jak tomu rozumět?
Rozhodně ne tak, že jsme charita. Ale zkrátka zisk není primární důvod pro naši práci, ale je jejím výsledkem. Člověk se nepustí do tohoto typu podnikání s vidinou bohatství.
Nataša Foltánová
|
Tierra Verde se sdružuje s podobně smýšlejícími podnikateli. Jak to přesně funguje?
Dříve se ta platforma jmenovala Fórum vědomého businessu, dnes je to jen Fórum. Jedná se o projekt, který propojuje byznysmeny, již nevnímají podnikání pouze jako honbu za bohatstvím, nevysychající zdroj peněz, ale jako svou životní misi, službu světu. Podnikají kvůli přesvědčení, že je třeba změnit vztah lidí k planetě, ke způsobu života na ní. Ale znovu opakuju, že to není charita. Členy Fóra jsou třeba majitelé IT firem nebo koučové na volné noze.
Jak vaše setkání vypadají?
Povídáme si na nich společně o problémech, s nimiž se střetáváme. Například na poslední schůzce jsme probírali reklamu. My třeba ve firmě nemáme žádné prodejní oddělení ani sales manažera. Několikrát jsme něco takového zkoušeli zavést, ale vždycky z toho sešlo, tak jsem si říkala, že to tak asi má být. A navíc fungujeme i téměř bez reklamy.
Jakým způsobem tedy zákazníky oslovujete?
Ale my je nemusíme oslovovat. Oni si nás najdou sami. Často odstartuje cestu domácnosti k používání ekodrogerie narození dítěte. Děti mají pokožku pětkrát propustnější než dospělí a reagují na oblečení prané v konvenčních prostředcích citlivěji. Ona totiž ani nejlepší pračka ten Persil nebo Ariel dokonale nevymáchá, vždycky tam zůstanou nějaké syntetické zbytky. Máma pak vezme dítě osypané vyrážkou k dermatologovi, ten mu předepíše kortikoidy a to bývá moment, kdy si rodiče řeknou: Tak takhle ne. A začnou hledat jiné řešení. A protože my jsme schopni jim tu alternativu nabídnout, jdou k nám.
Máte zákazníky jen v České republice?
Ne, hodně exportujeme do Chorvatska, Polska, Litvy a Švédska. Na Slovensku máme dokonce dceřiný podnik. A před dvěma měsíci se nám přihlásila o spolupráci také velká distributorská firma, která rozváží zboží po celé Francii. V tom je ten vtip. My nejen zákazníky, ale ani ty partnery cíleně nevyhledáváme, oni přicházejí sami.
A odkud dovážíte?
Prvně volba padla na Nepál, protože jsem si říkala, že ta země má málo obchodních příležitostí. Ale absolutně to nefungovalo, takže bylo třeba odjet do Indie a tam si prostřednictvím klasického výběrového řízení vybrat nového dodavatele.
V tom je nakonec ale přece docela rozpor. Na jednu stranu vyrábíte a prodáváte ekologické produkty, abyste chránili přírodu, na druhou ale suroviny dovážíte přes půl světa. Ekologická zátěž přepravy musí být velká…
Hodně lidí se mě ptá na ekologickou stopu. Já jim na to odpovídám, že konvenční prostředky ji mají ještě mnohem větší. Akorát se na jejich obalu nedočtete, odkud se suroviny na jejich výrobu přiváží. Naši ekologickou stopu se navíc snažíme minimalizovat jinými způsoby. Pro mě osobně je velkým tématem nové využití pro už použité obalové materiály. Od začátku naší existence zpracováváme pytle, ve kterých nakupujeme suroviny, na různé tašky a pouzdra.
Sloužit světu se však snažíme nejen prostřednictvím ekologie, ale i společensky. Při výrobě máme hodně ruční práce, tak nás napadlo, že je to dobrá příležitost dát prostor lidem, kteří si práci hledají obtížně kvůli fyzickému nebo mentálnímu postižení. Proto jsem založila ještě společnost Tierra Nueva, která zaměstnává handicapované.
Je vaše firemní kultura nestandardní i v jiných ohledech?
Ano, nemáme třeba klasickou organizační strukturu, ale vedeme firmu v kruhu. V tom nejužším je nás pět plus a dovednost tohoto stylu řízení se učíme takříkajíc za pochodu.
Jak ten model funguje? To máte všichni stejné rozhodovací pravomoce?
Ne, ale všechno řešíme konsenzem - prostě spolu debatujeme, dokud se neshodneme. Čistě technicky sice zůstávám majitelem firmy, ale nikdy nebylo potřeba, abych na sílu prosazovala svůj názor. Sice se v tom režimu stále učíme fungovat, občas i metodou pokus - omyl, ale dosavadní výsledky jsou skvělé.
