Podle Dagmar Bowyer totiž cukrovar tvořil kus historie města a života obyvatel
„Břeclavský cukrovarský areál, který více než sto padesát let spoluvytváří obraz našeho města, je dokladem někdejší slávy potravinářského průmyslu, a i proto je důležité nesmazat jeho stopu, ale zachovat jej v maximální možné míře pro generace budoucí,“ říká architektka Bowyer.
Ministerstvo kultury už její podnět předalo k posouzení Národnímu památkovému ústavu v Brně. „Ten doporučil dotčený industriální soubor k prohlášení za kulturní památku,“ uvedla Kristýna Bernášková z tiskového odboru ministerstva. To již také zažádalo o stanoviska jihomoravský krajský úřad a břeclavský městský úřad.
Vedení města se netají tím, že z návrhu radost nemá. „Pokud by tento návrh uspěl, stavěli bychom se k tomu veskrze negativně,“ tlumočila jeho názor mluvčí břeclavské radnice Eliška Windová.
Cukrovar se stal součástí předvolebních slibů
Důvodem je zřejmě obava, že prohlášení za památku by mohlo zkomplikovat další rozvoj areálu. Kulturní památka však podle Bowyer neznamená skanzen či konzervaci. „Podstatné je, že zde budou platit jasná pravidla a přísnější požadavky, díky kterým bude možné areál kvalitně dotvořit,“ podotýká.
V Břeclavi se využití cukrovarského areálu stalo povinnou součástí programů před posledními komunálními volbami. Ostatně i několikerými volbami předtím. Ani současné vedení města však zatím žádné plány, jak areál využít, nezveřejnilo.
Podle Dagmar Bowyer je to vlastně dobře. Než zbytečně bourat nebo využívat cenný prostor k nesmyslným projektům, je lepší jej zakonzervovat a počkat na opravdu vhodný způsob využití.
„Radnice, která vlastní převážnou část pozemků a nemovitostí, má jedinečnou příležitost uchopit areál jako celek, vytvořit smysluplnou koncepci a postupně ji realizovat. Stávající budovy mají svůj půvab, jsou dokladem průmyslové architektury své doby a dá se s nimi pracovat. Nabízí se zde celá řada možností jejich využití,“ uvedla.
Svědčí to o úrovni politiky, tvrdí architektka
V předchozích letech podle ní město cukrovarský areál řešilo hlavně provizorně. V závislosti na aktuální společenské poptávce po aktivitách, které ve městě chyběly. Vzniklo zde například hřiště či cyklostezky.
„Koncepce celkového řešení však vypracována nebyla, což svědčí o politické kultuře spojené s krátkodobým myšlením v horizontu jednoho volebního období,“ míní Bowyer, která doufá, že pod ochranou památkářů se budou na obnovu areálu také snadněji získávat dotace.
Při plánování, co s areálem dál, by podle ní město mělo také více myslet na řeku Dyji, která tvoří významnou lineární dominantu města.
„Její dominanci vnímáme bohužel spíše z pohledu dopravního jako výraznou překážku ve spojení jednotlivých městských částí. S řekou vůbec nepracujeme, protože k ní v centru města není přístup. Vlastnictví většiny pozemků nabízí radnici příležitost výše zmíněný nedostatek napravit a řeku co nejvíce zpřístupnit,“ podotýká.
Cukrovar byl v Břeclavi založen v roce 1861, postarala se o to židovská rodina Kuffnerů. Od roku 1870 byl spojen s železnicí mostem, který byl nemovitou kulturní památkou vyhlášen v listopadu 2010.
