Policie ovšem v olomoucké kauze konkrétně chtěla získat údaje o bezprostřední příčině smrti člověka, jehož pitval lékař Fakultní nemocnice Olomouc, ovšem dotyčný ani nebyl pacientem nemocnice.
Důležitá je také uměřenostÚS ovšem také v jiném sporu ukázal, že při vydávání zdravotnické dokumentace je třeba ctít pravidlo uměřenosti. Ilustruje to na případu Okresního soudu v Kroměříži, který umožnil policii získat z kliniky asistované reprodukce veškerou zdravotní dokumentaci o konkrétní rodičce. Podle verdiktu Ústavního soudu chyboval, protože vyšetřovatelé chtěli a potřebovali prakticky jedinou listinu - souhlas s umělým oplodněním. Šlo totiž o případ, kdy policie vyšetřovala napomáhání k neoprávněnému pobytu a padělání veřejné listiny. Podezřelým byl muž, který se přihlásil jako otec ke dvojčatům narozeným v České republice ženě ruského původu. Žena díky tomu získala nárok na trvalý pobyt v Česku pro sebe i děti. Policisté pojali podezření z účelového jednání. Při umělém oplodnění se za otce považuje partner, který dal k zákroku souhlas, pokud by se neprokázalo, že žena otěhotněla jinak. Policisté chtěli získat jasný důkaz o tom, že muž skutečně souhlas dal, o pravosti listiny sepsané na konzulátu v Basileji totiž existovala pochybnost. |
Lékař dospěl k závěru, že smrt nebyla přirozená, a tak připadala v úvahu i možnost, že dotyčný je obětí trestného činu. Vyšetřovatelé se kvůli tomu domáhali vydání ověřené kopie pitevního protokolu a listu o prohlídce zemřelého.
Vyvstal však konflikt dvou právních norem a principů: povinné součinnosti při vyšetřování kriminality na straně jedné a mlčenlivosti ve zdravotnictví na straně druhé.
Součinnost je zakotvena v trestním řádu a týká se jak státních orgánů, tak fyzických a právnických osob. Trestní řád konkrétně uvádí, že pokud nestanovuje zvláštní zákon dodatečné podmínky, lze informace pro trestní řízení vyžadovat jen po předchozím souhlasu soudu.
Zákon o zdravotních službách zase říká, že za porušení povinné mlčenlivosti se nepovažuje sdělování údajů a skutečností pro potřeby trestního řízení způsobem stanoveným trestněprávními předpisy.
Fakultní nemocnice trvala na tom, že policie potřebuje souhlas soudu. Vyšetřovatelé ho však neměli, protože Okresní soud v Olomouci už předtím dospěl k závěru, že zákon o zdravotních službách vytváří dostatečnou oporu pro poskytnutí informací i bez souhlasu justice.
Nemocnice v obavě z dalších pokut musela informace vydávat
Nemocnice bez něj však požadované údaje nevydala, za což dostala od policie pořádkovou pokutu, kterou následně potvrdil okresní soud. Trval na tom, že fyzické i právnické osoby musí poskytovat patřičnou součinnost, kterou nemají relativizovat svým úhlem pohledu, obzvláště ne v případě násilného úmrtí, kdy je otázka bezprostřední příčiny smrti klíčová.
Nemocnice následně ve své ústavní stížnosti poukazovala na práva pacientů a ochranu soukromí a Ústavní soud se postavil na její stranu s tím, že výklad olomouckého soudu není správný.
Vedoucí právního odboru Fakultní nemocnice Olomouc Sabina Procházková nález přivítala. Postoj olomouckého soudu označila za překvapující, možná i excesivní. Vymykal se podle ní z praxe ostatních českých soudů a nemocnic. Požadované informace už přitom nemocnice v minulosti policistům vydala pod hrozbou dalších pokut.
„Byli jsme v patové situaci, neměli jsme jinou možnost obrany než ústavní stížnost,“ řekla Procházková.
Nález Ústavního soudu je důležitý kvůli vyjasnění otázky, zda je k prolomení mlčenlivosti zdravotníků nutný souhlas justice. Verdikt nicméně nedopadá na specifické situace, kdy zdravotník informace získá přímo v rámci trestního řízení, například když prohlíží tělo nebo provádí nařízenou pitvu. Za těchto okolností souhlas nadále nutný není.
