„Inteligentní erotický vtip mi nevadí, sám jsem asi dva udělal. Ale hodně jsem se ptal, jestli to není laciné, a ještě se u toho ošívám. Jinak nemám žádné limity a kreslím s radostí cokoliv,“ popisuje Bořivoj Švéda, kterého lidé ze Znojemska znají spíše jako ředitele městského kulturního střediska.
Kreslí černou tenkou fixou na klasický měkký papír, vybarvuje však moderně – počítačově. Jak říká, náměty mu naskakují denně při rozhovorech s přáteli.
„Ty vtipy většinou slyším jen já, nebo si je domýšlím. Když mě něco napadne, okamžitě nápad zapíšu do mobilního telefonu,“ zmiňuje.
Která část ztvárnění vtipů je nejtěžší, určit nedovede.
„Zatím totiž nic takového není. Možná v budoucnu, až mi budou docházet náměty. Ale v současné době, kdy mě nic netlačí, nápadů mám dost. Jen je trochu složitější dostat vtip do té líbivé, zkratkovité, rychlé formy. Každý má jiný smysl pro humor, a musí být hned jasné, o čem vtip je,“ přibližuje.
Svému koníčku se věnuje relativně krátce, asi dva roky. Ale kreslí rád od mládí. „Můj sen byly vždy komiksy staré školy. Vzory jsem nacházel v tehdejším časopise Sedmička pionýrů, například Asterixe, Pifa... Takže se dá říct, francouzská škola,“ vzpomněl.
Obdiv sklízí Neprakta i Renčín
Na papír zanesl již takřka dvě stovky vtipů, ale některé prozatím stáhl do ústraní. Sebekriticky totiž vyhodnotil, jak je udělat lépe technicky nebo i obsahem.
Jako první vidí jeho dílo rodina. Největším kritikem je jeho dcera. „Ta mi dá velmi rychle najevo, co si myslí,“ směje se. Jinak svoje vtipy testuje mezi přáteli na Facebooku.
„Tam poznám hned, co zabírá a co ne. Lidé jsou nevyzpytatelní a člověk nikdy dopředu neví,“ podotýká. Žádnou uměleckou průpravu nemá, o to víc si cení sebemenšího osobního pokroku. „Kreslím rád i proto, že sám cítím, jak se lepším. Teď už jsem ‚vykreslený‘ a mám z toho sám radost. Vím ale, na čem ještě dál zapracovat,“ míní.
Jeho vtipy byly k vidění třeba na výstavách v Boru u Tachova, na hradě Bouzov a v galerii Knížecí dům v Moravském Krumlově.
S chutí sleduje práci svých „kolegů“. Jeho obdiv sklízí Neprakta za více než 35 tisíc vtipů, Renčín díky úžasným moudrům a Jiránek pro skvělou ironii a zkratkovitou kresbu.
„Všichni jsou nezaměnitelní. Dá se říct, že to je stará garda z dob nejlepších časů pro kreslený vtip. Ten teď asi trochu skomírá, i proto jsem rád, že jsem členem Klubu kreslířů a humoristů Tapír, který se snaží slávu tohoto oboru opět pozvednout,“ popisuje Švéda.
Je velmi důležité být originální
Klub vydává i stejnojmenný internetový měsíčník oprašující staré dobré časy časopisu Dikobraz. Časem se možná dočká i tištěné podoby.
Švéda bazíruje na osobitém, okamžitě rozpoznatelném stylu.
„Moje vtipy se odlišují barevností a perspektivou, nejsou prostorové. Chci, aby bylo hned jasné, že jde o můj vtip. Je velmi důležité být originální,“ myslí si. Že by se kreslením časem živil, si představit nedokáže.
„Člověk musí ilustrovat třeba i knihy, kreslit komiksy nebo vydat sérii pohlednic. Nebo knihu. To je můj velký sen. Ale na to mám čas, nechci nic uspěchat,“ uzavřel.
