Vzít dítě únoskyni není únosem, uvažoval bývalý diplomat Tomáš Jadlovský, když loni v říjnu odvezl syna bez vědomí své španělské manželky Teresy Panizové. Odvezl ho do Arménie. V tehdy sotva pětiletém životopise malého Mirka to byla už čtvrtá cesta napříč Evropou.
Nějaký čas žil v Praze, v roce 2010 a 2012 se ocitl pokaždé zhruba na rok v Madridu, a to z vůle matky, která ze všech sil bránila otci v kontaktu. Ten, když mu zákonná cesta nepomohla, sáhl ke krajnímu řešení.
„Každý jsme o něco přišli. Ty jsi ztratila monopol na výchovu našeho syna a já se vzdal nejlepší práce, kterou jsem měl,“ napsal devětatřicetiletý muž manželce z Náhorního Karabachu, kde se s Mirkem zabydleli v pronajatém bytě.
Obětoval hodně, nicméně otcovství si užil pouhý rok. Manželka nesložila zbraně a za pomoci španělské honorární konzulky v Jerevanu syna minulý měsíc „ukořistila“ zpátky.
Jadlovského mezitím sdružení Unie otců pasovalo na Otce roku. Jenže teď trčí v Arménii a nemůže vycestovat. Španělská strana na něj totiž vydala evropský zatykač.
Jelikož v Arménii není stejně jako v Česku únos dítěte rodičem trestný, vystavila zdejší prokuratura Jadlovskému potvrzení o nestíhatelnosti. Pokud by však přijel zpátky do Prahy, bude vydán španělským úřadům a hrozí mu čtyřletý trest vězení.
Chlapec, který se během pobytu v Arménii slušně vpravil do češtiny a ruštiny, si teď znovu oživuje španělštinu. A dětští psychologové jen lomí rukama.
„První, co dítě potřebuje k životu, když pomineme jídlo, je bazální jistota zázemí. Z toho důvodu mi nepřijde ideální ani střídavá péče,“ vysvětluje dětská psycholožka Jitka Jeklová.
„Únosy se dějí tam, kde rodiče upřednostňují svoje zájmy před zájmy dítěte, které se stává obětí jejich soukromé války,“ dodává.
