Narůstají u vás v posledních letech počty pacientů hospitalizovaných kvůli závislosti na hazardu?
Ročně u nás absolvuje tříměsíční odvykací léčbu zhruba deset lidí, za posledních sedm let se to drží zhruba na těchto číslech a moc se to nemění.
Co je náplní terapie a mohou gambleři vyhledávat i jiné způsoby léčby?
Nabídka léčebných služeb se v uplynulých letech nerozšířila. Během hospitalizace podstupují především psychoterapii a didaktoterapii, během níž dostávají informace o své závislosti, podmínkách jejího úspěšného odstraňování a na základě toho třeba postupně dojdou k uvědomění.
Čím se léčba gamblerů liší třeba od odvykání na alkoholu ?
Od odvykání na alkoholu se to v podstatě nijak neliší.
Jaká je úspěšnost v odvykání?
Řádově se k nám ročně vrátí asi tři lidé, kteří už se u nás dřív léčili. Ale blíže to nesledujeme, ani celostátně taková statistka podle mých informací není.
Existují nějaké rizikové skupiny náchylnější ke gamblerství?
Jsou to často lidé, kteří mají dluhy, které jim postupně přerostou přes hlavu. Může do toho ale spadnout kdokoli. Obzvlášť, když jsou všude kolem nás agresivní reklamy na loterie, které do vás tlačí, abyste se stali milionářem a podobně. Tohle bezpochyby hraje velkou roli. Člověk se snadno vzhlédne ve vidině bohatství.
Na základě čeho určujete, že je člověk vyléčený?
Po propuštění z léčebny chodí pacient ještě do ambulance pravidelně se doléčovat, na sezení dochází třeba každý týden, záleží na dohodě s lékařem. Takový člověk ale vlastně není nikdy úplně vyléčený.
Co radíte pacientům, aby do hraní znovu nespadli? Jaká pravidla mají dodržovat?
Radíme jim třeba, aby u sebe nenosili moc peněz, aby je třeba odevzdali manželce. Jinak je jediná účinná prevence držet se od podobných podniků dál, člověk už zkrátka nesmí nikdy hrát.
Stačí si pak třeba zahrát s kamarády karty o drobné a v člověku se znovu probudí „chuť“?
Tady bych řekl, že jak u koho, hraje tam roli osobnost. Ideálně by se vyléčený gambler už nikdy neměl nechat vystavovat podobným situacím, ale ne vždy tomu samozřejmě dokážete dopředu předejít.
Kolik obyvatel České republiky je závislých na hazardu?
Odhaduje se to asi na 50 tisíc, léčbu by jich potřebovaly stovky, asi kolem pěti set. Člověk s ní však musí souhlasit, je dobrovolná, podstoupí ji asi třetina těch, kteří by ji potřebovali.
Existují odhady, kolik peněz stojí v Česku léčba gamblerů?
U nás stojí léčba jednoho pacienta dva až tři tisíce denně, platí ji pojišťovna. Odhadem tedy tříměsíční hospitalizace vyjde asi na dvě stě tisíc korun.
Praha následovala minulý týden jiná česká města a zakázala na svém území herny. Je tohle podle vás efektivní cesta prevence?
Tohle podle mě rozhodně je cesta, čím méně dostupné hraní bude, tím lépe.
Pozorujete již nějaký efekt těchto opatření?
Já za sebe zatím ne.
Je podle vás problém především fyzické hraní na automatech, nebo se s rozmachem on-line hazardu rekrutují vaši pacienti i z těchto řad?
Rekrutují se z obou stran, když vycházím ze svých zkušeností, je to třeba padesát na padesát.
Co obvykle podle vás bývá spouštěčem závislosti?
Lidé zkrátka chtějí vyhrát, žádný závažnější důvod k tomu nepotřebují, roli ale hraje mimo jiné i osobnost, rodinné zázemí a podobně.
