„U koní jsem dlouho, vlastně už od dětství a už tehdy jsem je chtěla zapřahat. Jako dítě jsem ale jezdila jen parkur a drezuru. Na kozlík jsem se dostala až před pěti nebo šesti lety. Nejdřív rekreačně a postupně jsem to dotahovala až k závodům,“ upřesnila černovlasá žena, která si v sobotu připsala málokdy vídaný výsledek ve vrcholných závodech.
V Zimním jezdeckém poháru jednospřeží se postupně představila hned čtyřikrát, dvakrát s kobylou Gabrou a stejně tak i s kobylou Anežkou. Zajela přitom tři nejrychlejší jízdy dne. V součtu obou jízd následně obsadila suverénně první i druhé místo.
„Nejsem výjimkou v tom, že používám více koní. I na Zimním poháru v Brně nás bylo hned několik, kteří jsme přepřahali,“ podotkla. Závodníci si podle ní tímto způsobem zvyšují naději na dobrý výsledek a zároveň nemusejí řešit dilema, kterého koně mají zapřáhnout, pokud mají k dispozici dva kvalitní.
„Do průběžných výsledků Zimního poháru se mi ale započítá pouze lepší z obou dosažených výsledků. Nejen v Brně, ale i celkově se mi daří víc s Gabrou,“ vysvětlila.
Toto koňské jméno ale na startovní listině nenajdete. U černé kobyly se totiž Markéta Sedlinská rozhodla pro přezdívku. „Gabřino oficiální jméno je Conversano XIII. Patří totiž k plemeni lipicán, u nějž je typické označovat koně honosnými jmény připomínajícími šlechtické tituly,“ vysvětlila.
Přísedící? Velmi důležitý partner
Na trati plné překážek ji jako přísedící už druhým rokem jistí její studentka z vysoké školy veterinární Nina Zisoupoulou z řeckých Atén. „Jestli má kvůli tomu u mne lepší známky? No samozřejmě, vždyť si je zaslouží,“ dodala s pobaveným úsměvem.
Přísedící je podle Sedlinské pro vozataje velmi důležitým partnerem. „Do závodu by se bez něj vůbec nedalo vyjet. Jeho úkolem totiž je udržovat kočár na všech čtyřech kolech. Bez jeho pomoci by se velmi snadno převrátil. Už se mi to i stalo, takže vím, o čem mluvím,“ přiznala závodnice.
Tím ovšem role přísedícího u vozataje ani zdaleka nekončí. Na každém závodě čeká na závodníky naprosto odlišná trať a zorientovat se v ní je častokrát složité i pro diváky, kteří mají možnost využívat nadhled.
„Někdy je opravdu těžké se zorientovat. Před závodem je proto nezbytné nastudovat si trať předem a taky mít dobrého přísedícího, který na vás zezadu huláká a navádí vás správným směrem,“ upřesnila vozatajka.
Sedlinská si při Zimním poháru jednospřeží užila i jednu velkou premiéru. Poprvé totiž organizovala vrcholový závod a souběžně s tím závodila na trati.
„Znamená to pro mne dvojitý stres, ale abych se přiznala, věděla jsem předem, do čeho jdu. V předchozích letech jsme v jezdecké hale Veterinární a farmaceutické univerzity organizovali hobby soutěže. Tím jsme získali důležité zkušenosti s vozatajskými soutěžemi. Ověřili jsme si, jestli jsme schopni to organizačně zvládnout a zda je zdejší prostředí vhodné. Když jsme zjistili, že ano, troufli jsme si i na pořádání závodu Zimního poháru,“ upřesnila.
Dvouspřeží závodnici neláká
Svou profesi veterinářky přitom cítí jako velkou výhodu. „Díky tomu vnímám zdravotní stav koní nejen po závodní, ale i po odborné stránce. Snažím se, aby byli zdraví a šťastní. Pokud bych viděla, že mají jakékoliv problémy, nechala bych je odpočinout,“ zdůraznila.
Vítězka závodu jednospřeží má díky dvěma kobylám, se kterými trénuje už druhým rokem, možnost startovat i v soutěžích dvouspřeží. To ji ale neláká.
„Přestože se může zdát na první pohled prakticky stejné, jestli člověk zapřáhne jednoho, nebo více koní, opak je pravdou. Potřebujete na to mít rozdílnou výbavu, a to nejen co se týče postrojů, ale i kočárů. Navíc i styl jízdy je úplně jiný. Věnuji se pouze jednospřeží cíleně, protože se snažím zdokonalovat a být v tom ještě lepší, než jsem nyní. Mám ještě obrovské rezervy. Takto bych mistrovství světa nikdy nevyhrála,“ doplnila s hurónským smíchem.
