Píše se rok 1994 a moderátor Jan Rosák se chystá vyhlásit, která z šestnácti dívek se stane vůbec první královnou krásy samostatné České republiky. Finálový večer se odehrává poprvé a naposledy v brněnském Rondu. Většina publika má jasno. Drží palce devatenáctileté blondýnce a rodačce z Brna Evě Kotulánové. O pár sekund později už jí nasazují korunku a předávají klíče od Seatu Ibiza.
„Byl to úžasný zážitek. Jako holka z Brna jsem měla velkou podporu. Otevřela se mi díky tomu spousta zajímavých příležitostí, ale nikdy nebylo mým snem se živit modelingem,“ vzpomíná dnes jedenačtyřicetiletá podnikatelka, nyní provdaná Maděryčová.
Do soutěže ji přihlásila maminka. Eva už tehdy zkušenosti s předváděním a focením měla z agentury D. F. C. Fashion Club, kterou prošly i další „missky“ původem z Brna – Michaela Maláčová a Terezie Dobrovolná.
„Když holka vypadá hezky, je to dobrá cesta, jak si při studiích přivydělat,“ směje se. A velmi slušným přivýdělkem v době studia na vysoké škole to i zůstalo. V roce 1994 navštěvovala první ročník Vysoké vojenské školy pozemního vojska ve Vyškově, obor obchodní činnost a finanční podnikání. Dostudování pro ni bylo prioritou a hned po svém vítězství si vyřídila individuální studijní plán, aby dokázala školu s prací skloubit.
Ještě před finálovým večerem se navíc seznámila se svým budoucím manželem Milanem Maděryčem. Podnikatelem, který spolu s nejbohatším Čechem Petrem Kellnerem založil finanční skupinu PPF. Právě Maděryč byl jedním z důvodů, proč nešla ve šlépějích ostatních korunovaných krásek a nevydala se zkusit štěstí do zahraničí.
„Být v modelingu bylo příjemné, ale věděla jsem, že pokud má člověk uspět, musí do světa. Jenže já jsem se zamilovala do svého manžela a nikam se mi od něj cestovat nechtělo. A varianta, že by tady opustil svůj úspěšný byznys, prostě na programu nebyla,“ popisuje.
Po třech letech se tedy modelingu pomalu věnovat přestala a po škole se plně zaměřila na to, co měla vystudované – na podnikání.
Od obchodu s čaji přes lanové centrum k domům na stromě
Tři roky od úspěchu v Rondu si v Brně Kotulánová otevřela v Kozí ulici obchod Modrobílá linie. Prodávala v něm čaje a různé drobnosti do domácnosti. Věnovala se mu i po narození dcery Julie a fungovat nepřestal, ani když se s manželem rozhodli s pětiletou Julií na dva roky odstěhovat do Londýna, aby se zdokonalili v angličtině.
„Obchůdek jsem měla 12 let. Byla to moje první podnikatelská aktivita a hodně jsem se díky tomu naučila. Ale pak přišly další věci, a jelikož je u mě na prvním místě rodina, musela jsem obchod vypustit,“ vysvětluje. V Londýně se jí sice líbilo a doteď se tam ráda vrací, vždycky by ale dala přednost Brnu. A protože zbožňuje přírodu, koupila si rodina dům v Jehnicích nedaleko lesa, kde mají dva psy a dva koně.
Právě láska k lesu ji přivedla k její další činnosti. Nejprve to bylo ve Špindlerově Mlýně, kam s rodinou jezdí na lyže a na snowboard skoro každou zimu. Jakožto milovnici adrenalinových sportů ji nadchlo místní lanové centrum.
„Říkala jsem si, že je škoda, že něco takového nemáme v Brně. A pak jsem si uvědomila, že bych něco takového mohla udělat,“ říká bývalá modelka, která se řídí heslem: „Když si někdo předem řekne, že to nepůjde, tak to opravdu nepůjde.“ Před osmi lety v Pisárkách otevřela Jungle Park. Dnes jsou v něm čtyři lezecké trasy, 83 překážek a nabízejí zábavu pro děti od čtyř let i pro zdatné sportovce.
Projekt, který ji zatím naplňuje ze všech nejvíc, měl ale teprve přijít. Začalo to už někdy před deseti lety, kdy se jí do rukou dostala knížka s domy na stromech. Tehdy ji poprvé napadlo, že by něco takového mohla dělat.
Dům na stromě, který postavila firma české miss v Lelekovicích poblíž Brna
Druhý popud přišel, když od manžela dostala jako dárek výlet do Kostariky s překvapením v podobě noci v tree housu. Že si na stavění těchto lesních domků chce postavit svůj byznys, si pak definitivně ujasnila před čtyřmi lety na cestách po Francii. Zaujalo ji, že se jich poblíž kempů běžně nachází třeba pět až deset. V jednom z nich uspořádali dceři narozeninovou oslavu a v ten moment věděla, že musí něco takového udělat i v Česku.
„Jenže jejich webové stránky byly jen ve francouzštině. Zavolala jsem proto své kamarádce a nyní už i kolegyni Jarce Abrahámové. Umí výborně francouzsky. Podívala se na to a byla stejně nadšená jako já. Domluvily jsme si francouzského partnera, který má letité zkušenosti s konstrukcí, a založily jsme společnost Tree Houses,“ vypráví podnikatelka a přitom se směje, že snad musela být v minulém životě opicí.
Domy na stromě staví pro soukromé a podnikatelské účely a momentálně jsou tři, jež si mohou lidé na noc pronajmout. Jeden z nich je v Chotýšanech u Prahy, další dva nedávno otevřeli u Babího lomu v Lelekovicích poblíž Brna. Konstrukcí vypadají stejně jako ty, které se jí tak zalíbily ve Francii.
„Missek je teď tolik, že už to člověk nestíhá sledovat“
Když se zrovna nevěnuje podnikání, hodně cestuje nebo sportuje. Nový rok trávila s rodinou v Austrálii a naposledy byli ve Francii na horách. Do toho hodně sportuje. Nejradši má zimní a vodní sporty. Hlavně kitesurfing, tedy jízdu na prkně za využití speciálního tažného draka. S manželem a dnes patnáctiletou Julií bydlí pořád v Jehnicích.
Kvůli dceřiným studiím se ale brzy na dva roky přesunou do Prahy. Zda půjde Julie v jejích stopách a vydá se na dráhu modelky, nechá prý jen na ní. „Žádným směrem ji neovlivňuji. Nepodporuji ji ani ji od modelingu neodrazuji. Hezká je dost, ale rozhodnutí je na ní,“ dodává.
Poslední ročníky soutěže o nejkrásnější dívku republiky už nesleduje. O incidentu, kdy se první letošní vicemiss zlomila korunka, si tak přečetla jen v novinách. „Hodně se to posunulo. U nás to bylo relativně na začátku a soutěž byla mnohem sledovanější. Bylo to něco nového. Jenže pak najednou byly soutěže dvě a těch missek je tu od té doby tolik, že to člověk ani nestíhá sledovat. Navíc je mezi námi dvacetiletý rozdíl,“ uzavírá.
Většinu z nových vítězek miss nezná. S těmi, které byly těsně před ní nebo po ní, však zůstává stále v kontaktu. S Michaelou Maláčovou, Terezií Dobrovolnou nebo Silvií Lakatošovou si pořád občas ráda zajde na kafe.
