V televizním pořadu spořádá za dvě minuty 24 a půl vajec uvařených na tvrdo se zavázanýma rukama za zády. A dvaačtyřicetiletý Jaroslav Němec z Bystrého u Poličky necouvne ani před soutěží v pojídání „smrtelně“ ostrých chilli papriček, kde „žroutům“ na pódiu asistují záchranáři se sanitkou a připravenými nosítky. V poslední době však triumfuje také v gastronomických soutěžích.
„Poprvé jsem soutěžil před dvanácti lety. Odmala toho docela hodně sním a kamarádi mi z hecu řekli, ať se přihlásím na předkolo Vizovického trnkobraní ve Svitavách. Postoupil jsem do finále ve Vizovicích. Nevyhrál jsem sice, ale začalo mne to bavit,“ říká.
Jaroslav NěmecNarodil se 24. ledna 1974 v Poličce, vyučil se kuchařem. Získal pět medailí a diplomů v kulinářských soutěžích a 40 pohárů a 50 medailí ze soutěží v pojídání. Jeho snem je účast v soutěži v pojídání hotdogů, která se bude konat o prvním červencovém víkendu na newyorském Coney Islandu. „Tam už to není finančně žádná sranda, hodil by se mi nějaký sponzor,“ říká . |
Jste přeborníkem v pojídání různých jídel, ale vítězíte také jako kuchař. Letos třeba v soutěži o nejkrásnější bábovku v Litomyšli či nejlepší kynutou buchtu v červenci ve Svitavách...
Jsem vyučený kuchař, tady v Poličce. Stále se to tam učí, teď je to rozšířené i na další obory. Takže vařit umím, i když se tím neživím. Jen občas něco ukuchtím, přinesu to do hospody a s kamarády ochutnáváme.
Jednou jsem se ale při soutěži v pojídání metrového štrúdlu zúčastnil také dalšího klání, a to o nejlepší klasický upečený domácí štrúdl. A tu jsem taky vyhrál. Všem chutnal. Dávám totiž do štrúdlu, ale i dalších jídel mletý badyán a hřebíček. Je to takové vánoční koření, pěkně to voní. A na Vánoce ho dávám do řady buchet, bábovek a moučníků.
Trumfujete tedy i babičky, které umí bábovky nejlépe?
Ano. Třeba letos v Litomyšli na Gastroslavnostech Magdaleny Dobromily Rettigové byla v sobotu soutěž o nejlepší svíčkovou a v neděli o nejlepší domácí bábovku. Účastnilo se jí rekordních 57 bábovek. Kdo chce, přinese tam svou bábovku a odborníci ze svazu kuchařů pak posuzují, která je nejlepší.
A to tam posuzoval bábovky i uznávaný kuchař ze Svitav Václav Šmerda, nestor české gastronomie, který vařil i českým prezidentům. A byl i ve Svitavách na soutěži o nejlepší buchtu. A jak mne viděl, tak už říkal, že se těší, co zase ochutná. Dělal jsem klasickou kynutou buchtu, ale přidal jsem do ní s badyánem a hřebíčkem ještě rebarboru. Tu dělám i na Vánoce.
Takže klasické recepty ozvláštňujete?
Ano. Třeba v soutěži o nejlepší ovocný knedlík na Jindřichohradecku jsem klasický tvarohový knedlík ozvláštnil jahodou obalenou v cukru s nastrouhaným badyánem. Pocukroval jsem to a posypal praženou strouhankou a polil máslem.
A hodnotitelé začali diskutovat, že jim to něco hrozně připomíná, a nakonec se shodli, že jim to připomíná vánoční pečení. No a to má právě na svědomí ten badyán s hřebíčkem. Přihlašuji se také třeba do soutěží o nejlépe připravený uzený bůček. Tam jsme skončili nedávno třetí. Na ten mám také speciální recept s česnekem.
Pečete na Vánoce svoje cukroví?
Nejsem z těch, kteří dělají spousty druhů, ale několik druhů připravuji. Například rumové měsíčky, což je opravdu recept mojí babičky. Je to strašně jednoduché. Pak ještě připravuji vánoční punč a vánoční vaječný nevařený koňak. Nedělám takové ty recepty, jaké jsou v televizi, kde je plno ingrediencí, některé nejdou ani sehnat nebo jsou třeba zbytečně drahé.
Jak slavíte Vánoce?
Klasicky. Živý stromek, kapr, salát. Ale já si ještě na Štědrý den dělám takovou specialitku, a tou jsou plátky celeru a velká cibule nakrájená na kolečka, vše usmažené jako řízek v trojobalu. Je to strašně dobré. Jinak rád s bratrem griluji. Třeba dělám jako sladký dezert rýžový nákyp na grilu. Taky zabírá na různých soutěžích. S bratrem a kamarády jsme objížděli jako tým několik let soutěže v grilování. Na Silvestra dělám pomazánku z nivy a měkkého sýra, pořádně to rozšlehám a hodně česneku do toho. A dám do toho trochu naložených hodně ostrých chilli papriček.
Máte rád chilli?
Když je ho přiměřeně, tak ano. Ale na soutěžích jsem chutnal ty nejostřejší chilli a to je opravdu někdy o zdraví. Jednou mne produkční z televize nalákali na soutěž Chillibraní na brněnské přehradě. Já jsem říkal: Pánové, to není o množství. Tam je to o výdrži a na takovou soutěž jsem nikdy netrénoval a nikdy jsem ji nezkoušel.
Přesto jste tam jel. Trénoval jste?
Ano. V Praze je na Vyšehradské stanici metra taková restaurace Yam Yam a tam vaří možná nejpálivější polévku na světě. Tak jsem tam jel s bráchou. Bylo to šílené. K polévce dávají hostům mléko, protože to nejlépe a nejrychleji neutralizuje ty pálivé složky v chilli. A taky jogurt nebo čokoláda. Dal jsem si menu, které je s tou polévkou. Oni si mne ale vychutnali, ani mléko mi nedali. Musel jsem podepsat, že to menu jím na vlastní nebezpečí. V polévce plavaly malé chilli papričky, ale hlavně tam dali silný extrakt z fakt ostrých papriček. Snědl jsem to, ale brečel jsem. Opravdu. Druhé jídlo byla rýže s masem a v tom byly také ty chilli papričky.
Pomohl tento trénink?
Na Chillibraní to bylo ještě horší. Soutěží se v jedenácti kolech, bylo nás tam šestatřicet a tisíce návštěvníků. Nakonec jsem skončil jako šestý, ale musel jsem předčasně kvůli bolestem odstoupit. Pálivost bych možná vydržel, ale začalo mi být hrozně špatně
Nejdříve to začíná jako při běžném konzumování ostrého jídla. Dostanete dva tousty, lžičku s pálivým výtažkem, jehož pálivost se ale kolo od kola zvyšuje. Pořadatelé používají při manipulaci se vzorky dvoje rukavice, protože ty extrakty pálí i přes kůži. Poslední dávky už mají třikrát větší pálivost než obranný pepřový sprej. Začnete slzet, smrkat, ale to je jenom začátek u běžně ostrých jídel. Pak vás začne bolet žaludek. Nakonec se vám začnou třást ruce.
Opravdu?
Ano. V jedenáctém kole už jsem se klepal, začal jsem i vidět mlhavě. Říkali mi, ať se u stolu posunu dál, a já jen: „Ale já necítím nohy a klepou se mi ruce.“ Ty extrakty vám napadnou nervovou soustavu. Ještě druhý den po soutěži jsem to cítil. Asi dvacetkrát jsem zvracel. Bylo to strašné. V rohu stály dvě záchranky s připravenými sanitkami. Po soutěži nás tam nasměrovali, dali nám pytle, nějaké želé a museli jsme to všechno zvrátit. To také pořádně pálilo.
Co na to lékaři?
Nedávno jsem byl na preventivní prohlídce a jsem v pořádku. Pokud bude zdraví sloužit, chci v soutěžích v pojídání pokračovat. Jen se musím uzdravit, měl jsem v srpnu při jízdě z práce havárku na kole a zlomil jsem si klíční kost. Tak mám v rameni železo a mám jít znovu na operaci.
