Znojemská rodačka seznamovala zájemce se svojí „mozkohernou“ při Národním týdnu trénování paměti, který se konal v uplynulých dnech. Fruhwirtová učí, jak zábavnou formou cvičit paměť.
Pamatuji si dialogy ze seriálů i co jsem měla na sobě na prvním rande. Ale pak stojím v místnosti a nevím, co tam chci dělat, nebo hledám mobil a mám ho v ruce. Značí to, že mám problémy s krátkodobou pamětí?
Lidé si často myslí, že když nemohou najít klíče nebo půl dne přemýšlejí, jestli zamkli dveře od bytu či vytáhli žehličku z elektřiny, mají špatnou paměť. Není to tak. Jsou roztržití, mají v hlavě mnoho myšlenek a nejsou tady a teď. Jejich tělo je ještě v kuchyni a hlava už v práci. Přitom by stačilo být v přítomném okamžiku a veškeré činnosti by se jim dařilo dělat lépe. Je to otázka disciplíny a práce sama na sobě.
Jak tedy rozeznat roztržitost od poruchy paměti?
Nastupující Alzheimerova choroba se projevuje nejen zapomínáním, ale také potížemi s vyjadřováním a ztrátou v čase i prostoru. Velmi jednoduchým nástrojem ke zjištění alzheimera je test hodin. Nechte člověka nakreslit ciferník i s čísly a zároveň ať zaznačí polohu ručiček vámi zadaného času. Pokud bude mít problém s nákresem, čísla dá mimo ciferník, ve špatném pořadí nebo zaznačí jiný čas, než jste mu řekli, je potřeba co nejdříve vyhledat odborníka.
Eva Fruhwirtová
|
U koho se ještě projevují problémy s pamětí?
U lidí, kteří jsou pod dlouhodobým stresem, málo spí, prodělali mozkovou příhodu, mají problém s alkoholem nebo drží drastickou dietu. Paměti škodí i nevyvážená strava a samozřejmě naše lenost, protože se nám mozek nechce posilovat.
Říkáte, že na zhoršení paměti působí stres. Znám ale lidi, kteří nejvíc informací do hlavy dostanou právě ve stresu. Čím to je?
Přirozený stres je součástí života, dokonce ho potřebujeme. Motivuje a aktivuje k výkonu. Velmi dobře to znají sportovci i manažeři. Představte si strunu na kytaře. Pokud je povolená, nevydává žádný tón. Když ji napneme, krásně zní. V případě, že ji utáhneme na kolíčku příliš, praskne. Toto utahování je stres. Potřebujeme určitou míru napětí. Důležité je ji odhadnout a střídat napětí a uvolnění.
Existuje mozková únava?
Ano, kognitivní přetížení mozku, chcete-li mozkovou únavu, způsobuje přesycení informacemi. Ty na nás odevšad doslova srší. Mozek má omezenou kapacitu a díky nastavenému filtru nás právě před přetížením ochraňuje. Nemusíme si pamatovat vše. Důležité je rozpoznat relevantní informaci. Musíme si dávat pozor na to, co podepisujeme, k čemu se na internetu zavazujeme, na jaké stanici v neznámém městě chceme vystoupit. Ve chvílích, kdy nedokážeme rozhodnout, co je pro nás důležité, nastává vnitřní zmatek a stres, mozek je unavený, nespolupracuje a my děláme chyby. Proto platí pravidlo: udělej méně a dostaneš více.
Takže si úkoly dávkovat a odpočívat?
Přesně. Dělejte práci v blocích, ne vše najednou, nepřeskakujte z jednoho na druhé a učte se vybírat důležité informace. Odpočinek pro mozek je spánek, relaxace, četba, sport a také hra. Sáhněte doma po pexesu nebo deskové hře.
Má váš natrénovaný mozek sklony „myslet“ za druhé?
Nosit v hlavě úkoly za druhé je chyba, kterou se snažím odbourávat. Ostatní si totiž pak zvyknou, že oni na to myslet nemusí. Zlaté pravidlo pedagogiky říká, že pokud zadáš úkol, musíš ho zkontrolovat. Platí to pro děti i pro dospělé. Nemá smysl lidem dávat ryby, ale naučit je, jak ty ryby chytat. Proto se svými kolegy a účastníky mých kurzů hledáme systémy, které jim sednou a vedou ke zlepšení paměti a pořádku v práci i v životě. Skvěle to funguje u mého manžela. Díky jednoduchému opatření, které je univerzální pro všechny, nehledá tolik věcí jako dříve. To opatření zní: dávejte peněženku, klíče, brýle a další důležité věci na jedno stálé místo.
Musí být trénink paměti pravidelný? A co mi vlastně přinese?
Pravidelné cvičení je samozřejmě lepší. Je to, jako když chodíte do posilovny. Z první návštěvy zjistíte, jak vše funguje a na čem se dá pracovat. Tréninkem a učením vznikají v mozku nové neurony. Zlepšuje se koncentrace, paměť, prostorová představivost, logika, verbální vyjadřování, kreativita, rychlost reakcí. Díky tréninku lépe zvládáme krizové situace, jsme odolnější vůči stresu a umíme efektivně relaxovat.
Mně často vypadávají z hlavy různá hesla a PIN kódy. Jak si je pamatujete vy?
Ke každému číslu si vytvořím asociaci. Číslo jedna mi připomíná bič, dvojka labuť, trojka brýle, čtyřka židli. U čísla pět mám asociaci květ, dokonce se to rýmuje. Šestka mi připomíná karabinu, sedmička sekeru, osmička je jasný sněhulák a devět je pro mě medvěd. Pokud si potřebuji zapamatovat PIN 28185, vytvořím si příběh znějící takto: Labuť na jaře obtěžovala sněhuláka. Tak jsem zapráskala bičem, aby odletěla. Sněhulák se lekl, roztekl, a zůstal po něm květ. Věřte, že takto si svůj PIN zapamatujete na dlouhé roky.
Poraďte mi ještě v jedné situaci. Když potkám na ulici člověka, u kterého si nemohu vzpomenout na jméno a třeba si ani vybavit, odkud ho znám, je lepší přiznat barvu, nebo s ním zapříst rozhovor a doufat, že mozku naskočí, s kým se bavím?
Velmi často to řeším s kolegy učiteli. Za roky jejich praxe jim rukama prošly desítky, stovky žáků. Výrazné typy si zapamatujete, ale ty méně nápadné prostě ne. Proto není neslušné požádat o připomenutí jména. Opačně, pokud vám někdo říká mylně jiným jménem, opravte ho. Já jsem Eva, ne Lenka. Vše musí být v příjemném tónu, nechceme nikoho urazit. Já často používám to, že když někoho potkám a je mi povědomý, tak ho oslovím, podám ruku, řeknu své jméno a... ten druhý je řekne také. Takový můj malý fígl. (usmívá se)
