Jen díky pomoci brněnské univerzity se na konci srpna do země rudého draka přece jen podívá. Jako první si jeho příběhu všiml slovenský Denník N, na sociálních sítích se pak vzedmula vlna solidarity.
Milan, který v pátek oslaví 23. narozeniny, je odkázaný na invalidní vozík, nosí silné dioptrické brýle, a aby si přečetl článek nebo knížku, musí text čtyřnásobně zvětšit. Trpí totiž dětskou mozkovou obrnou. Právě proto potřebuje asistenta, který mu pomáhá dostat se na nedostupná místa, ale také s přípravou jídla nebo s nákupy.
Když přišla šance, aby zakusil stejný celoroční pobyt v nejlidnatější zemi světa jako v posledním desetiletí tři stovky studentů Masarykovy univerzity, neváhal.
„Chci rozvíjet svoji čínštinu i osobnost a poznat, jak funguje odlišná kultura,“ podotkl nadšenec do jazyků, jenž se po třech letech studia dokáže čínsky dorozumět. Pobyt v zahraničí by se navíc vyjímal v jeho životopise a poskytl mu lepší šanci prosadit se na pracovním trhu.
Milan musel vyplnit přihlášku, napsat motivační dopis a předložit doporučení od děkana fakulty. O tom, jestli se do Číny podívá, rozhodoval i průměr známek.
Nakonec se mu podařilo získat na škole, která se řadí do stovky nejlepších světových univerzit, stipendium. Jedinečná příležitost je to i proto, že Hongkongská polytechnická univerzita je ochotná vyjít vstříc specifickým potřebám postiženého studenta.
Kvůli dávkám by musel domů každé dva měsíce
Zatímco s čínskou stranou se mu podařilo vše úspěšně dohodnout, doma na Slovensku ho čekal šok. Zjistil, že kdyby svoji zemi opustil na více než 60 dní, přišel by o veškeré dávky. Jenom příspěvek na asistenta přitom činí zhruba 800 eur měsíčně, což v přepočtu vyjde na více než 20 tisíc korun.
„Byl to pro mě šok, s penězi jsem počítal. Příspěvky jsem vždy využil do posledního centu k tomu, abych měl stejný životní standard jako moji zdraví vrstevníci. Nechápu, proč by se to teď mělo měnit,“ popsal své rozčarování.
Aby mu dávky zůstaly, musel by se pravidelně vracet. Let s několika přestupy přitom zabere asi 20 hodin. Univerzitní školní rok trvá deset měsíců, takže by zpět na Slovensko musel vycestovat nejméně čtyřikrát. „Zpáteční letenky se přitom nedají sehnat pod 800 eur, takže by celý příspěvek padl jen na cestování,“ vypočítal si student. Dopravu by navíc musel platit i svému asistentovi.
S žádostí o výjimku oslovil přímo slovenské ministerstvo práce a sociálních věcí. To mu však odpovědělo, že „tvrdost zákona není možné měnit ani zrušit“. Pokud by byl českým občanem, podobný problém by řešit nemusel. „Studijní pobyt nemá vliv na nárok na příspěvek na péči a jeho výplatu,“ uvedl mluvčí českého ministerstva práce a sociálních věcí Petr Sulek.
Milanovi nepomohla ani ombudsmanka pro handicapované. Rozeslal proto asi 50 žádostí o sponzorství do různých firem a nadací. Přispět se rozhodly jen dvě společnosti z jeho regionu. Peníze od nich by mu ale ani zdaleka nestačily. Čínská univerzita sice byla ochotná obstarat mu asistenta, platit by ho však musel sám. A to si nemůže dovolit.
Univerzita oceňuje nadšení a zájem o obor
Když už se zdálo, že se vysněné cesty musí vzdát, podala mu pomocnou ruku Masarykova univerzita. Děkan filozofické fakulty Milan Pol mu udělil zvláštní stipendium.
„Vedení se rozhodlo podpořit Milanův studijní pobyt na základě doporučení jeho pedagogů a také proto, aby ukázalo, že oceňuje nadšení a zájem o obor a podporuje výjezdy studentů na prestižní školy,“ sdělil za filozofickou fakultu Ondřej Krajtl z oddělení vnějších vztahů.
Milanovi tak přistane na účtu každý měsíc zhruba 800 eur. „Jsem děkanovi opravdu vděčný za to, že mi pomohl a vložil ve mě svou důvěru. Udělám vše pro to, abych studium v Hongkongu zvládl co nejlépe,“ poděkoval Milan.
Filozofická fakulta loni přerozdělila na stipendia téměř dva miliony korun. Poskytuje je i studentům ve složitých životních situacích. „Podobná stipendia tedy uděluje fakulta běžně, toto je však mimořádné svou výší,“ doplnil Krajtl.
Největší brněnská univerzita si klade podporu handicapovaných studentů za jeden ze svých nejdůležitějších cílů. V roce 2009 získala Cenu za nejvstřícnější přístup ke studentům se zdravotním postižením od Výboru dobré vůle.
Vysloužila si ji hlavně za zbudování specializovaného střediska pro pomoc studentům se specifickými nároky s názvem Teiresiás. „Středisko je v kontextu českého vysokého školství unikátním pracovištěm,“ vyzvedl Krajtl. „Vždycky mi tam vyjdou vstříc. Ať už přijdu s jakýmkoli problémem, snaží se ho vyřešit. Neexistuje, že by mě odmítli,“ potvrdil Milan.
