Třicetiletý Karel Lukáš žije se svými rodiči v Klikově, vesnici zhruba dvacet kilometrů vzdálené od Třeboně. Bydlí ve starém vlhkém domě, který mu nesvědčí. Kromě toho, že je Lukáš nevidomý, tak také trpí poruchou imunity a častým onemocněním dýchacích cest. Proto hledal se svými rodiči vhodnější podmínky k žití.
„Žádali jsme o byt v Třeboni, protože Kája má tady všechny doktory a kamarády, jinde by být nemohl. Tady to dobře zná,“ vysvětlila jeho matka Věra Lukášová, která je s manželem už v důchodu.
V létě 2013 se přihlásili do výběrového řízení na přidělení městského bytu do nájmu. Radnice rozhodovala obálkovou metodou, přičemž jediným kritériem byla cena. Kdo nabídne víc, dostane byt.
Nevidomý Karel Lukáš žíje s rodiči v Klikově u Třeboně. Má vrozenou poruchu imunity a ve vlhkém domě trpí, proto si chtěl pronajmout byt v Třeboni, kde má všechny doktory.
Tehdy za metr čtvereční nabídl Karel Lukáš 81 korun a druhá zájemkyně navrhla 55 korun. Radní jí městský byt přidělili se zdůvodněním, že je Karel Lukáš zdravotně postižený a nemůže tam bydlet. Představitelé Třeboně si následně nechali na byt v přízemí vypracovat odborný posudek od projektanta.
„Bytová dispozice je rozložena do dvou nadzemních podlaží. V prvním nadzemním podlaží se nachází obytná kuchyně se sociálním zázemím a v druhém je situována ložnice se ztíženým přístupem po příkrém a úzkém dřevěném schodišti se sníženou průchodnou výškou,“ popsala mluvčí třeboňské radnice Jitka Bednářová.
„Z posouzení vyplynulo, že byt nesplňuje parametry, které jsou kladeny na bydlení pro osoby se sníženou možností pohybu a orientace. Karel Lukáš osobně neprojevil zájem o prohlídku bytu. Rada města tehdy využila svého práva a byt přidělila druhému v pořadí,“ vysvětlila Bednářová.
„Město si uřízlo ostudu“
Rodiče Karla Lukáše však tvrdí, že se na mezonetový byt byli podívat. Syn byl v té době nemocný, a tak zůstal doma.
„Schody nejsou příkré a mají zábradlí. Kája je zvyklý chodit po schodech a umí se orientovat. Stavební inženýr přece nemůže rozhodovat o tom, zda je byt pro postiženého vhodný. My bychom navíc za synem chodili a pomáhali mu,“ tvrdí Lukášová.
Město posléze v roce 2013 nabídlo ještě jiné dva byty, kde by nevidomý mohl bydlet. K dohodě ale nedošlo. „Do jednoho z nich vedly železné protipožární schody s dírami. V těch mezerách mi může uvíznout slepecká hůl, a když v zimě mrzne, mohl bych uklouznout,“ popisuje Karel Lukáš. Druhý byt nabízelo město ve Staré Hlíně, ale odtud by to měl Lukáš daleko do Třeboně, kde má všechny lékaře.
Po čtyřech letech přišel po odvolacím řízení krajský soud k závěru, že město se dopustilo diskriminace. Uložil Třeboni zaplatit 50 tisíc korun a zveřejnit omluvu na webových stránkách, úřední desce a v novinách. Za právní zastoupení město neplatilo nic navíc, zajistil je právník na paušální smlouvu.
Rodiny se zastala i ombudsmanka
Rodiny se zastala i ombudsmanka Anna Šabatová. Poškozený částečně uspěl se žalobou, ale byt ani po letech soudního sporu, který ho stál desítky tisíc korun, zatím nedostane. Nařízení, aby mu byt byl přidělen, soud zamítl se zdůvodněním, že by takový postup znevýhodňoval jiné zájemce o obecní byty, především ty, kteří jsou občany Třeboně.
Podle sociálně-právní poradkyně Marie Paukejové, která se případem zabývá a je v kontaktu s rodinou, boj o přidělení bytu nevzdají.
„Lukášovi se budou přesto snažit byt v Třeboni získat. Město si uřízlo ostudu a nevidím důvod, proč by nemohli přidělit byt, jestliže jich mají přes tři stovky,“ říká Paukejová. V bytovém fondu má Třeboň 310 bytů. Zatím však Lukášovi nejsou v kontaktu s majetkovým odborem tak, jak by to bylo běžné v případě pořadníku na byt, jak sdělili MF DNES z vedení města.
Třeboň i nadále využívá obálkovou metodu při výběru uchazečů o byt. S jediným rozdílem oproti minulosti. „Pokud by byl v majetku města další byt, který by opět odborník posoudil jako nevhodný pro osobu s postižením, byla by tato skutečnost v záměru předem zveřejněna,“ vysvětluje Bednářová.
Obálkovou metodu, kdy rozhoduje nejvyšší nabídnutá cena, využívají také v jiných městech. Ale jedním z kritérií je například trvalý pobyt v obci, v Jindřichově Hradci musí dotyčný žít alespoň dva roky.
„Nemáme žádné byty speciálně určené pro nevidomé, ale některé jsou bezbariérové. Nejsou dělány rozdíly. Byty jsou přidělovány podle daných kritérií a solventnosti žadatele,“ dodává mluvčí radnice v Jindřichově Hradci Karolína Průšová.
Podle ombudsmanky Anny Šabatové patří diskriminace v oblasti bydlení k častým důvodům stížností. Právě zdravotní postižení je nejčastěji namítaným důvodem diskriminace, až daleko za ním následuje nerovné zacházení z důvodu věku nebo etnického původu.
„Například v loňském roce jsme řešili obdobnou stížnost muže s duševním onemocněním, jehož žádost o byt obec opakovaně zamítala z obavy před soužitím s ostatními lidmi. V tomto případě k soudu nedošlo, obec nakonec změnila názor a byt muži přidělila,“ podotýká Šabatová.
