„Úplně mne to pohltilo. Mohla jsem u toho sedět hodiny. A když se mě pak lidé na ulici začali ptát, kde jsem sehnala tak pěkné šperky, začala jsem vyrábět dárky i pro známé a kamarády,“ vzpomíná Martina Vaštová na dobu, kdy byl její koníček v začátcích.
„Pro mne je příjemné, když mě třeba pokladní při placení chytne za ruku a se zájmem si prohlíží můj prstýnek nebo když potkám ženu či dívku, ozdobenou mojí bižuterií,“ přiznává.
Při své tvorbě se inspiruje stylem steampunk, který vychází z období, kdy přišla při pohánění strojů ke slovu pára. „Vše je takové technické, kovové, stříbrné, studené. Kombinují se věci zdánlivě nekombinovatelné. A to mě ohromně baví,“ říká šperkařka, která kromě klasických hodinových koleček a šroubků začala při práci používat i moderní součástky, jakými jsou například tištěné spoje.
„Tvořím i z různých součástek mobilních telefonů, využívám spoje, elektronky a další drobné věcičky. Už je to posedlost. Cokoli malého vidím, už přemýšlím, jak to využít. Je pak zajímavé pozorovat muže, kteří ve šperku ty součástky poznají, mají z toho legraci a baví se tím,“ popisuje Martina Vaštová další bonus, který nošení jejích šperků majitelkám přináší.
Nejlepší nápady dostává v noci, když nemůže usnout
Kromě klasických už vyrábí i prostorové 3D šperky, kdy na sebe jednotlivé součástky za pomoci pryskyřice postupně vrství. Vznikají tak neopakovatelné kousky, které lze pozorovat ze všech stran. A nově zkouší do svých děl zakomponovat i sušené květy. „To je trochu složitější. Aby barvy časem nevybledly, je třeba při výrobě použít UV filtr. Ale výsledek stojí za to,“ ukazuje náhrdelník, ve kterém je květ macešky.
Nejlepší nápady k ní prý přicházejí v noci. „Když ležím a nemohu usnout, vymýšlím, jak šperky ozvláštnit a vylepšit. Už jsem zkusila jednotlivé vrstvy pryskyřice barvit, zasypat třpytkami nebo zdobit korálky. A také jsem zjistila, že tvořit mohu jenom tehdy, když je k tomu ta správná nálada. V opačném případě, i kdybych stokrát chtěla, většinou všechno zkazím,“ říká šperkařka.
Její výrobky je docela těžké získat. Nikde je neprodává, na trhy nechodí. „Jsem dost stydlivý člověk, veřejné prezentace pro mne nejsou to pravé. Jediné, kde čas od času své výrobky vystavuji, bývá chebská knihovna. Jinak mám svou facebookovou stránku. Tam vkládám fotografie svých výtvorů,“ říká žena, kterou baví především to, že při práci využívá věci, které by jinak většinou skončily v koši. „A to by byla škoda. Všechny ty předměty mají svůj příběh. Ten nyní může pokračovat dál,“ dodává Martina Vaštová.
